Státní dluh je ten menší problém

22. 10. 2019 8:25:57
Zase máme na stole téma "vláda rozhazuje" a s tím oblíbené dilema, jak státní dluh může zároveň růst i klesat. Tedy přichází čas pro trochu osvěty k tématu, které mnoho lidí považuje za politické, ale které je hlavně ekonomické.

Začneme kacířským tvrzením, že výše dluhu v absolutních číslech, tedy v našem případě v miliardách korun, je irelevantní. Tedy skoro. Každopádně daleko podstatnější je poměr dluhu k hrubému domácímu produktu. Ještě lepší by byl poměr dluhu k daňovým příjmům vlády, ale to už bychom chtěli moc. Tento údaj vládní statistiky na celém světě raději neobsahují. Není divu, ty násobky by ve většině zemí byly naprosto děsivé (například u nás je zadlužení daňových příjmů státu něco před 200 procent).

Tak poměr dluhu k HDP dosahuje aktuálně v České republice 30,2 procenta. To není žádná tragédie. Je to o trochu méně než na konci loňského roku a o nějaké dva procentní body méně než na koci roku 2017. Jak je asi obecně známo, jsme sice mezi státy OECD ve většině srovnání spíše trochu zoufalý ušmudlaný vagónek připojený silou vůle kdesi na konci vláčku (třeba ve výdajích na školství), ale zrovna v tomto srovnání pomocí dluhu patříme mezi premianty vyspělého světa.

Hodně lidí přitom mate, jak je možné, že absolutně dluh roste, ale v procentech k HDP klesá. Je to jednoduché. Objem dluhu roste pomaleji než objem HDP. Čili i když roste nominálně, vzhledem k celku ekonomiky klesá.

Dalším podstatným znakem je dynamika dluhu. A to je hodně opomíjené srovnání, přitom dost rozhodující. Posledním obdobím, kdy dluh skutečně rychle rostl, byl rok 2012. Tehdy skočil ze 1,5 bilionu korun na konci roku 2011 na 1,668 bilionu na konci roku 2012. A nyní (konec třetího čtvrtletí 2019) činí 1,685 bilionu korun. Jak snad uzná i největší fanda navždy vyrovnaných rozpočtů, v podstatě je po skoro sedmi letech stejný. Rozdíl dvaceti miliard je v tomto objemu nepodstatný.

Samozřejmě realistického člověka nemůže překvapit, že v oněch dost často poměrně vyostřených debatách, podle kterých to vypadá, že se země mění v nehostinnou poušť, nevítězí reálné argumenty, ale emoce. Alespoň občas by však bylo fajn si říci pár slov o skutečnostech a o tom, jak jsou věci opravdu.

Tedy co se dluhu týká: Je pod kontrolou a nepředstavuje pro českou ekonomiku žádný vážný problém. Jistěže v podstatě každý dluh je potenciální potíž, ale tato země prostě nemá nepřiměřené závazky, které by nebyla schopna zvládnout.

Avšak určitě to není důvod k fanfárám a triumfálním výkřikům radosti. Je zde totiž jeden vážný argument, který také neslýcháme často, ale který je velmi relevantní.

Ve skutečnosti totiž požíváme po celou dobu téměř nulového růstu nominální výše dluhu a po dobu snižování jeho poměru k HDP zároveň období pumpování evropských peněz do české ekonomiky. A je vskutku vážnou otázkou, jak bychom na tom byli se schodkem či případně s růstem HDP, pokud by tento penězovod neexistoval. A on se sice nikoliv uzavře, ale hodně zeštíhlí po roce 2021. Měli bychom se na to chystat a měla by se vést široká odborná diskuse o vládních financích v dalším rozpočtovém období Evropské unie. Ale to se neděje.

Snad jen občas zazní, že ty peníze byly stejně využívány neefektivně a někdy více škodily, než pomohly. No to je sice v nějakých případech pravda, ale i tak se promítly do růstu HDP, zvýšily poptávku, byly vyplaceny na mzdách a tak dále, a tak dále. A toto bude chybět. Plést do těchto debat ideologii je stejně špatně, jako když hovoří emoce. Já jsem také zastáncem teze, že dotace jsou špatné z principu. Ale kvůli tomu přece nemohu pominout fakt, že HDP prostě zvyšují - i kdyby ty peníze rozhazoval vrtulník padni, komu padni.

Druhé téma na seriozní debatu je vývoj jednoduché a složené daňové kvóty. Na konci období dynamického růstu dluhu (tedy na konci roku 2012) byla jednoduchá daňová kvóta 18,4 procenta. Nyní je to 19,9 procenta. Složená daňová kvóta za stejnou dobu vzrostla z 33,1 na 35,7 procenta. A zase správnou otázkou je, co by se s rozpočtem dělo, pokud by tyto kvóty nevyskočily nahoru.

Čili emotivní či ideologické debaty o tom, zda je rozpočet spravedlivý nebo nespravedlivý, zda je takový nebo onaký, nemají moc velký smysl.

Ale jsou tu dvě témata, která bychom měli skutečně řešit. Co se státními financemi, až se z řeky peněz z Bruselu stane potok? A co s jednoduchou a složenou daňovou kvótou, protože jejich výše je na hraně únosnosti?

Současný dluh není problém. Problém je ten dluh, ke kterému – navzdory pěkným procentům a neproblematickým miliardám - směřujeme.

Autor: Luboš Smrčka | úterý 22.10.2019 8:25 | karma článku: 21.11 | přečteno: 757x

Další články blogera

Luboš Smrčka

Něco málo o státních vyznamenáních

Přestože jsem se utvrzoval v tom, že nebudu komentovat články související s letošním udílením státních vyznamenání, nakonec jsem změnil názor. Dospěl jsem totiž k zjištění, že jistá část spoluobčanů potřebuje osvětu.

4.11.2019 v 7:00 | Karma článku: 28.27 | Přečteno: 612 | Diskuse

Luboš Smrčka

Všichni mluví o krizi. Tak proč zakázky pořád neklesají?

Bohu díky platí, že i když analytici všech možných odstínů a specializací mluví o krizi (někteří ji velmi usilovně předpovídají již osm let), ekonomika si dělá, co potřebuje. A věštci jsou jí povětšinou celkem ukradení.

25.10.2019 v 7:48 | Karma článku: 11.96 | Přečteno: 487 | Diskuse

Luboš Smrčka

Luddité, vzor CZ2019

Politické strany mívají občas podivuhodné nápady a v oblasti ekonomické to bývá taková trochu lidová umělecká tvořivost. Ta mívá smutnou vlastnost. Nejvíc potěší autory, nejméně ty, kteří se na to z nějakých důvodů musejí koukat.

21.10.2019 v 8:23 | Karma článku: 10.92 | Přečteno: 297 | Diskuse

Další články z rubriky Ekonomika

Robert Brinda

Šmejdovství je mimořádně výnosný byznys.

Před několika roky jedna organizace v Litomyšli vypsala anketu na zjištění nejvýhodnějšího dodavatele elektrické energie a plynu.

15.11.2019 v 14:43 | Karma článku: 9.33 | Přečteno: 491 | Diskuse

Markéta Šichtařová

Výročí největšího českého průšvihu

Častý je názor, že největším problémem polistopadového vývoje byla forma privatizace. Někdo zase největší problém vidí v pozdější oligarchizaci české ekonomiky.

15.11.2019 v 8:00 | Karma článku: 47.60 | Přečteno: 17519 | Diskuse

Jakub Deneš

Nákupy Petra Kellnera v biotechnologiích

V nedávné době prolétla v českých mediích zpráva, že nejbohatší muž ČR, Petr Kellner nakoupil přes společnost Sotio podíl ve slibných biotechnologických společnostech Autolus a MaveriX Oncology.

12.11.2019 v 22:38 | Karma článku: 11.44 | Přečteno: 264 | Diskuse

Markéta Šichtařová

Stávka za všechny prachy

Ptaly se mě: Proč máme ve škole na hřišti bambusové kelímky na opakované použití, když se teď s tátou bavíte o tom, že nejsou zdravé? Protože si ve škole myslí, že jsou lepší a ekologičtější, odpověděla jsem jim.

6.11.2019 v 8:00 | Karma článku: 48.55 | Přečteno: 22668 | Diskuse

Petr Havlíček

Ať vzkvétá naše zemička

Veřejný dluh ČR ve výši 1 751 871 863 000,- Kč přesahuje celkový roční výkon České republiky. Jedná se o politickou destrukci vytvořeného kapitálu při uplatnění socializace ekonomiky, která ničí vyvážený ekonomický řád.

5.11.2019 v 12:35 | Karma článku: 36.39 | Přečteno: 1574 | Diskuse
Počet článků 262 Celková karma 16.77 Průměrná čtenost 1401

Jsem původním povoláním biolog, ale od roku 1990 se zabývám ekonomikou, především podnikovou. Specializuji se na problematiku sanací a restrukturalizací. Profesor podnikové ekonomiky na Vysoké škole ekonomické v Praze.

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

více

Najdete na iDNES.cz