Vymírající ekonomiky
Evropě (včetně České republiky) přibývá na již tak zatížený krk balvan stárnoucí populace. V podstatě jedinou vyspělou a bohatou zemí, před kterou nestaví první polovina 21. století zásadní demografický problém, jsou Spojené státy.
Z dvaceti (samostatných států) s nejnižší porodností jsou všechny buď vyspělé a bohaté země Asie a Evropy, nebo postsocialistické státy. Včetně Ruska. Mimochodem jsou mezi vymírajícími národy stejně ty s velkou katolickou tradicí (Itálie, Španělsko, Polsko), jako země až skoro do morku kostí ateistické (Česká republika).
A Afrika se naopak stále přelidňuje. Z dvaceti zemí s nejvyšší mírou porodnosti (počet dětí na jednu ženu v plodném věku) je jich 16 afrických. Zbytek jsou nejchudší státy Asie. I zde platí, že náboženství nerozhoduje.
Demografie se již dávno stala globálním problémem. Už pouze kvůli migraci. A také se stala globálním ekonomickým problémem. Populační asymetrie musí nutně vyvolat asymetrii ekonomickou. I politickou.
Což svádí k potřebě hledat také globální řešení.
Jen to ne. Hlavně nedělejme žádné prudké pohyby, nebo to skončí podle známého ruského bonmotu připisovaného premiérovi země z let 1992 až 1998 Viktoru Černomyrdinovi: „Měli jsme ty nejlepší úmysly, ale dopadlo to jako vždycky“.
Pohleďme na to, jak rozporné jsou důvody neřešitelně vysoké porodnosti ve většině zemí Afriky a naopak extrémně nízké porodností jinde. V Africe a v těch pár asijských zemích je vcelku snadné, co by vyspělý svět mohl udělat. Hlavně žádná finanční pomoc, žádné udržování vládců, „aby to nebylo horší“. Fungují jenom dva recepty. První je školství. Bylo opakovaně prokázáno, že počet dětí na jednu ženu v plodném věku je v nepřímé úměře k míře vzdělání žen. Čím vyšší vzdělání, tím nižší porodnost. Čili když peníze, tak do školství. Když pomoc, tak učebnice. Druhý postup je také vyzkoušený. Ve fázi prudkého demografického růstu funguje jako výkonná brzda růst životní úrovně. Ten zajistí pouze zapojení afrických zemí do mezinárodního obchodu. Snížení bariér, žádná cla. Hlavně ne dotační programy.
A vůbec nevymýšlet žádné novinky. To znají velmi dobře v Číně. Politiku jednoho dítěte uskutečňovala země od roku 1979 do zhruba roku 2014 v rámci „plánu porodnosti“, aby ochladila maoistické dědictví brutálního růstu počtu obyvatel (mezi lety 1949/76 se počet obyvatel téměř zdvojnásobil). Výsledky jsou v podstatě tristní. Dva pro ilustraci. Vznikla nerovnováha v populaci a převaha mužských potomků. Jak přesně k tomu došlo, to raději ani nechtějme vědět. Preference udržení rodu v situaci povoleného jednoho dítěte se prostě projevila v tom, že místo klasického poměru zhruba 50:50 mezi chlapci a děvčaty se tento vychýlil statisticky podstatně k chlapcům. V daných generacích přebývá minimálně 30 milionů potomků mužského pohlaví. Z čehož by měla mít radost armáda, ale nemá. Noví branci jsou rozmazlení a vojáci vidí příčinu právě v politice jednoho dítěte, když se rodiče až patologicky zaměřili na jediného povoleného potomka.
Co s evropskou či japonskou nebo ruskou extrémně nízkou porodností, to je horší problém. Konec konců má i hodně odlišné důvody. V Rusku a dalších postkomunistických zemích typu Bělorusko jde zřejmě o určitou beznaděj z budoucnosti. Nedivme se, že když žijete ve státě, který se třicet let odráží ode dna, ale vždycky na něj zase spadne, že to není zrovna propopulační prostředí. Problémy typu Japonsko či Španělsko nebo Itálie budou vlastně asi podobné – jenom posunuté v životní úrovni pořádně výš.
Tak proč jsou Spojené státy do značné míry imunní? Nebo alespoň ne tak zranitelné? Proč i v době, kdy všechny vyspělé země zápasí s porodností od 0,8 do třeba 1,8 dítěte na ženu v produktivním věku udržují porodnost na hranici prosté reprodukce (nad úrovní dvou dětí na jednu ženu)?
Nevím, abych pravdu řekl. Ale mám svoji teorii.
Nesouvisí příliš s dostupností školek nebo se sociálním systémem, státní politikou porodnosti a s ničím podobným. Ostatně ve většině takových kritérií na tom nejsou USA nijak perfektně. Ale jsou jednou z posledních zemí, kde pořád (přes mnohé výstřelky posledních let) platí staré dobré „žij, a nech žít“. Kde platí, že co si vybojuješ, to máš. Ale zároveň, že když neporušuješ zákony, tak ti na to, co máš, nikdo nesmí sáhnout.
Pokud by si ostatní vyspělé země měly vzít někde příklad, tak možná právě tam. Možná, že nejlepší politika porodnosti je nechat lidi žít jejich životy a moc se jim do nich nemíchat.
Luboš Smrčka
Zemřel demýtizátor racionality
Než se do toho se svým kolegou Amosem Tverskym pořádně pustili, ekonomie byla přesvědčena, že v podstatě bohatě vystačí s matematickým aparátem, sofistikovanými vzorci a důvěrou v lidskou racionalitu.
Luboš Smrčka
Jak se to má s tou naší hlubokou krizí
Obecně panuje přesvědčení, že procházíme ekonomickou krizí. Dokonce i mnozí studenti na VŠE o tom často hovoří. Na to musím říct jediné: Krize vypadá skutečně jinak. Nemáme dobré časy. Ano. Ale krizi?
Luboš Smrčka
Je (nebo bude) čínská ekonomika větší než americká?
Studenti mi na pražské VŠE občas kladou vcelku záludné dotazy. Často jsou inspirované denním tiskem nebo úvahami na internetu. Jedním z oblíbených je: Kdy čínská ekonomika překoná svou velikostí americkou?
Luboš Smrčka
Plíživá, nenápadná a soustavná euroizace
Sleduji diskuse o euru s jistým pobavením. Bavíme se (s mimořádnou vášní) o přijetí eura v zemi, kde přesně ten proces (přijímá eura) průběžně a dosti dynamicky probíhá bez ohledu na to, co si kdo myslí a k čemu se kdo upíná.
Luboš Smrčka
Čína už není motor, sotva setrvačník
Samozřejmě to na Západě mnoho lidí nechce příliš slyšet, ale Čína byla v posledních dvou či dokonce třech dekádách jedním z motorů světové ekonomiky. Teď je z ní snad setrvačník. A málo stačí, aby byla brzdou.
Luboš Smrčka
Jak to, že ruská ekonomika roste a jak dlouho jí to vydrží?
Lidé občas mívají tendenci brát některé budoucí události jako hotovou věc, jako téměř osudově danou jistotu. Obvykle to nedělá žádné velké škody. Problém je, když jde o ekonomiku. Pak může být předpojatost problém.
Luboš Smrčka
Argentina: Pokusná laboratoř moderní ekonomie
Nový argentinský prezident Javier Milei zahájil asi největší ekonomický experiment od transformace postkomunistických ekonomik a od čínských reforem. A třetí největší od novozélandských reforem Rogera Douglase před čtyřiceti lety
Luboš Smrčka
Stoletý stařík, který změnil svět
Smrt Henryho Kissingera s konečnou platností uzavřela 20. století. Století, které bylo podobně rozporuplné, jako byl rozporuplný i sám Henry Kissinger: Nositel Nobelovy ceny míru, pro některé válečný zločinec.
Luboš Smrčka
Měli bychom s eurem nižší inflaci?
Podle informace Eurostatu poklesla inflace v říjnu v eurozóně na úroveň 2,9 procenta v meziročním vyjádření. Což je tedy o hodně lepší číslo, než v jaké jsme mohli doufat při stejném srovnání my (bylo to 9,5 procenta).
Luboš Smrčka
Konec Erdoganovy doktríny
Před několika týdny oslavila ekonomická věda (za tichého nezájmu médií) naprosté vítězství nad tezí, kterou by bylo možné v nadsázce nazvat Erdoganova doktrína. Ta zní (přesněji ta zněla): S inflací lze bojovat zlevňováním peněz.
Luboš Smrčka
Proč nerosteme? Protože proto!
Letošní růst ekonomiky je nerůst, řekl by prezident Klaus. On je to ve skutečnosti pokles – jakkoliv v pásmu, které by bylo lépe nazývat stagnací. Protože několik desetin je v tak agregovaném ukazateli, jako HDP, vlastně nula.
Luboš Smrčka
BRICS? Jako opravdu?
Summit BRICS v Johannesburgu vyvolal novou lavinu úvah o konci západní moci a nástupu nových zemí na světové kolbiště. Přesně to stejné poslouchám již 22 let od chvíle, kdy Jim O ́Neill z Goldman Sachs s tím názvem přišel.
Luboš Smrčka
Za nulové sociální dávky!
Většinu lidí to asi hodně překvapí, ale pokud by tato země škrtla najednou všechny platby občanům, které lze alespoň trochu označit za sociální dávky, schodek rozpočtu (aktuální) by se nesnížil ani o polovinu.
Luboš Smrčka
Kroupy nic nepopírají. Ani ledové
Nejsem klimatický alarmista. Pochybuji naopak, že za stav planety či tak zvané globální oteplování může lidská činnost. Ale letní závěje ledových krup nebudu používat jako podporu mých pochybností, protože závěje nic nedokazují.
Luboš Smrčka
Nic není zadarmo, i hotovost má náklady
Rád bych nadšené příznivce hotovosti upozornil, že nic není zadarmo. I hotovost má náklady. Možná nejsou tak vidět, jako náklady bezhotovostních plateb. Ale když něco není očividné, neznamená to neexistenci.
Luboš Smrčka
Mezi rozpočtovou Skyllou a Charybdou
Neříkám, že je úplně jedno, zda je v pololetí schodek státního rozpočtu 215 miliard nebo 271 miliard korun. Je to sakra rozdíl. Ale o budoucí české prosperitě bude rozhodovat něco jiného.
Luboš Smrčka
Nebojte se. Chtějte víc peněz
Nebojte se, řekněte si o přidání, pomůžete sobě i ekonomice. Vážně, je to tak. Výzkum společnosti PwC odhalil, že v disciplíně „chci za svoji práci více peněz“ jsou Češi nejhorší na světě. Tedy ze zkoumaných zemí.
Luboš Smrčka
O zemi žijící na dluh
Budu vám vyprávět pohádku o zemi, která si zvykla žít na dluh. Ta země se jmenuje Česká republika. V rámci úspor se rozhodla říkat si jenom Česko, má to méně písmenek. Ale jinak se v ní rozhazuje plnými hrstmi.
Luboš Smrčka
Vida, jak političky fungují
Francouzský Playboy si mne ruce. Státní tajemnice (což je ve Francii prakticky členka vlády) Marléne Schiappa vyprodala náklad 100 tisíc výtisků a zřejmě vyprodá i 60 tisíc kusů dotisku. A to jsou její fotky vskutku decentní.
Luboš Smrčka
Statistika jsou přesné součty nepřesných čísel
Statistika je samozřejmě důležitá. Ekonomové ostatně mají rádi statistiky, bez nich by byli v mnoha směrech v koncích. A proto také vědí lépe než kdo jiný, že statistika je skutečně jenom přesný součet nepřesných čísel.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 361
- Celková karma 21,50
- Průměrná čtenost 1391x