Sobota 15. května 2021, svátek má Žofie
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Sobota 15. května 2021 Žofie

Vymírající ekonomiky

13. 12. 2019 8:17:31
Ruská ekonomika má svých problémů dost, ale vymírání země je daleko podstatnější potíž, než chabý neproduktivní průmysl či fatální závislost na surovinách. Čína směřuje k demografické krizi nebývalých rozměrů.

Evropě (včetně České republiky) přibývá na již tak zatížený krk balvan stárnoucí populace. V podstatě jedinou vyspělou a bohatou zemí, před kterou nestaví první polovina 21. století zásadní demografický problém, jsou Spojené státy.

Z dvaceti (samostatných států) s nejnižší porodností jsou všechny buď vyspělé a bohaté země Asie a Evropy, nebo postsocialistické státy. Včetně Ruska. Mimochodem jsou mezi vymírajícími národy stejně ty s velkou katolickou tradicí (Itálie, Španělsko, Polsko), jako země až skoro do morku kostí ateistické (Česká republika).

A Afrika se naopak stále přelidňuje. Z dvaceti zemí s nejvyšší mírou porodnosti (počet dětí na jednu ženu v plodném věku) je jich 16 afrických. Zbytek jsou nejchudší státy Asie. I zde platí, že náboženství nerozhoduje.

Demografie se již dávno stala globálním problémem. Už pouze kvůli migraci. A také se stala globálním ekonomickým problémem. Populační asymetrie musí nutně vyvolat asymetrii ekonomickou. I politickou.

Což svádí k potřebě hledat také globální řešení.

Jen to ne. Hlavně nedělejme žádné prudké pohyby, nebo to skončí podle známého ruského bonmotu připisovaného premiérovi země z let 1992 až 1998 Viktoru Černomyrdinovi: „Měli jsme ty nejlepší úmysly, ale dopadlo to jako vždycky“.

Pohleďme na to, jak rozporné jsou důvody neřešitelně vysoké porodnosti ve většině zemí Afriky a naopak extrémně nízké porodností jinde. V Africe a v těch pár asijských zemích je vcelku snadné, co by vyspělý svět mohl udělat. Hlavně žádná finanční pomoc, žádné udržování vládců, „aby to nebylo horší“. Fungují jenom dva recepty. První je školství. Bylo opakovaně prokázáno, že počet dětí na jednu ženu v plodném věku je v nepřímé úměře k míře vzdělání žen. Čím vyšší vzdělání, tím nižší porodnost. Čili když peníze, tak do školství. Když pomoc, tak učebnice. Druhý postup je také vyzkoušený. Ve fázi prudkého demografického růstu funguje jako výkonná brzda růst životní úrovně. Ten zajistí pouze zapojení afrických zemí do mezinárodního obchodu. Snížení bariér, žádná cla. Hlavně ne dotační programy.

A vůbec nevymýšlet žádné novinky. To znají velmi dobře v Číně. Politiku jednoho dítěte uskutečňovala země od roku 1979 do zhruba roku 2014 v rámci „plánu porodnosti“, aby ochladila maoistické dědictví brutálního růstu počtu obyvatel (mezi lety 1949/76 se počet obyvatel téměř zdvojnásobil). Výsledky jsou v podstatě tristní. Dva pro ilustraci. Vznikla nerovnováha v populaci a převaha mužských potomků. Jak přesně k tomu došlo, to raději ani nechtějme vědět. Preference udržení rodu v situaci povoleného jednoho dítěte se prostě projevila v tom, že místo klasického poměru zhruba 50:50 mezi chlapci a děvčaty se tento vychýlil statisticky podstatně k chlapcům. V daných generacích přebývá minimálně 30 milionů potomků mužského pohlaví. Z čehož by měla mít radost armáda, ale nemá. Noví branci jsou rozmazlení a vojáci vidí příčinu právě v politice jednoho dítěte, když se rodiče až patologicky zaměřili na jediného povoleného potomka.

Co s evropskou či japonskou nebo ruskou extrémně nízkou porodností, to je horší problém. Konec konců má i hodně odlišné důvody. V Rusku a dalších postkomunistických zemích typu Bělorusko jde zřejmě o určitou beznaděj z budoucnosti. Nedivme se, že když žijete ve státě, který se třicet let odráží ode dna, ale vždycky na něj zase spadne, že to není zrovna propopulační prostředí. Problémy typu Japonsko či Španělsko nebo Itálie budou vlastně asi podobné – jenom posunuté v životní úrovni pořádně výš.

Tak proč jsou Spojené státy do značné míry imunní? Nebo alespoň ne tak zranitelné? Proč i v době, kdy všechny vyspělé země zápasí s porodností od 0,8 do třeba 1,8 dítěte na ženu v produktivním věku udržují porodnost na hranici prosté reprodukce (nad úrovní dvou dětí na jednu ženu)?

Nevím, abych pravdu řekl. Ale mám svoji teorii.

Nesouvisí příliš s dostupností školek nebo se sociálním systémem, státní politikou porodnosti a s ničím podobným. Ostatně ve většině takových kritérií na tom nejsou USA nijak perfektně. Ale jsou jednou z posledních zemí, kde pořád (přes mnohé výstřelky posledních let) platí staré dobré „žij, a nech žít“. Kde platí, že co si vybojuješ, to máš. Ale zároveň, že když neporušuješ zákony, tak ti na to, co máš, nikdo nesmí sáhnout.

Pokud by si ostatní vyspělé země měly vzít někde příklad, tak možná právě tam. Možná, že nejlepší politika porodnosti je nechat lidi žít jejich životy a moc se jim do nich nemíchat.

Autor: Luboš Smrčka | pátek 13.12.2019 8:17 | karma článku: 27.90 | přečteno: 786x

Další články blogera

Luboš Smrčka

Madoffové odcházejí, naivita je věčná a regulace nepomohou

Na Bernarda Madoffa se lze podívat dvěma způsoby. Jako podvodníka a zločince, který připravil ohromné množství lidí o peníze a přeneseně vlastního syna o život. Nebo jako na podivné zrcadlo našeho světa.

26.4.2021 v 8:18 | Karma článku: 15.46 | Přečteno: 314 | Diskuse

Luboš Smrčka

SuperLiga? SuperPrůšvih! Aneb očima ekonoma

Světové fotbalové prostředí přestalo na pár dnů řešit, kdo v Čechách nahradí Peltu, a skočilo po revoluční myšlence dvanácti velkoklubů a jejich SuperLize. Nebudu posté popisovat podstatu. Jiní to udělali lépe.

21.4.2021 v 12:56 | Karma článku: 15.75 | Přečteno: 331 | Diskuse

Luboš Smrčka

Proč je politická korektnost zhouba

Politická korektnost je jeden z nesmírných omylů naší doby. A také jeden z velkých ekonomických problémů. Politická korektnost v podstatě (mimo jiné) znamená, že některé informace jsou tabu, nelze je zjistit.

8.3.2021 v 8:38 | Karma článku: 31.47 | Přečteno: 842 | Diskuse

Luboš Smrčka

Proč má Ivermektin zpoždění a proč nepoužíváme léky na „první dobrou“

Dnes už názvy Contergan či Kevadon něco říkají jen odborníkům a fandům historie farmaceutického průmyslu. A také těm několika málo z desítek tisíc postižených dětí, kterým se podařilo dosáhnout více než šedesáti let věku.

3.3.2021 v 10:37 | Karma článku: 28.51 | Přečteno: 991 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Ivo F. Cilich

Comedie covidpas

Dnes jsem se konečně trošku detailněji dozvěděl, co na nás vlastně chystají s tím slavným covidpasem, který byl ještě donedávna považován za fake news a konspiraci.

14.5.2021 v 18:44 | Karma článku: 23.54 | Přečteno: 579 | Diskuse

Marek Trizuljak

Co je to ''nejvyšší národní zájem''

Při nepřekonatelně humanistickém, filozoficky, duchovně, kulturně a lidumilně laděném projevu nejmenovaného pana prezidenta během mohutné vojenské přehlídky se svět dozvěděl, že nejvyšším národním zájmem je hájit národní zájmy

14.5.2021 v 16:36 | Karma článku: 12.02 | Přečteno: 196 |

Vladimíra Bošková

A zase lžou!

Daniel Stach má na ČT hezký pořad se zajímavými zahraničními osobnostmi vědy, ale české zdravotnictví neumí.

14.5.2021 v 14:49 | Karma článku: 19.51 | Přečteno: 629 | Diskuse

Miloslav Závorka

Pro Duku stíhačky nad Prahou nepoletí

Přelet stíhaček nad Prahou objednaný arcibiskupem pražským Dominikem Dukou se neuskuteční. Pan Duka požádal ministra obrany Metnera o průlet 5 letadel ve výšce pouhých 150 metrů nad Karlovým mostem v rámci oslav světce

14.5.2021 v 14:07 | Karma článku: 11.19 | Přečteno: 281 | Diskuse

Vladimír Havránek

Členové KSČ by měli mít svědomí a nikam nekandidovat!

Ale tím, že do této zločinecké organizace vstoupili, dokázali, že žádné nemají, Toto jsem napsal do diskuse pod výborný blog kolegyně Heleny Vlachové. Pravda, přidal jsem ještě vytečkovaný výraz pro vykonání malé potřeby a ejhle..

14.5.2021 v 13:54 | Karma článku: 22.14 | Přečteno: 368 | Diskuse
Počet článků 302 Celková karma 20.89 Průměrná čtenost 1405

Jsem původním povoláním biolog, ale od roku 1990 se zabývám ekonomikou, především podnikovou. Specializuji se na problematiku sanací a restrukturalizací. Profesor podnikové ekonomiky na Vysoké škole ekonomické v Praze.

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

více

Najdete na iDNES.cz