Koncept „důstojné mzdy“ není nesmysl
Z ekonomické podstaty nějakého pojmu ale vyplývají politické konotace – z povahy věci sice vágní, nicméně přece jen imperativní závěry o odmítnutí nebo přijetí pojmu ve smyslu cíle. Pokud chápeme „důstojnou mzdu“ jako ekonomický termín, pak část politických sil se ujme „boje“ za její dosažení, druhá část vynaloží veškeré úsilí k tomu, aby kroky „k dosažení“ nebyly uskutečněny, neboť je považuje za škodlivé.
A pak je to jednoduché. Podle jedněch jde o „sociální inženýrství“ nebo „levicový konstrukt“, jehož výsledkem údajně bude „znárodňování“, či nějaká forma omezení podnikání… Druhá strana věc pojme jako dostihy, kdy a jak dosáhnout „důstojné mzdy“ pro každého bez ohledu na použité metody a kroky. A už to jede. Ideologie radostně vítězí, barikády jsou postaveny a boj hlava nehlava může začít.
Jenže koncept „důstojné mzdy“ není ekonomický.
Je to sociální pojem, do jisté míry společenská kategorie, která ukazuje určité příjmové rozdělení společnosti, které neumí definovat ani minimální mzda, ani průměrná mzda, ani medián mezd, ani jejich jakkoliv složité a sofistikované dělení do decilů nebo cokoliv podobného odvozeného od statistických veličin či reálných dat.
Důstojná mzda je taková cena práce, která zajistí tržní straně nabízející práci určitou definovanou životní úroveň chápanou jako „slušný, ale zároveň minimální standard“. Ostatně v anglosaském světě se nikoliv nadarmo používá výraz „living wage“, což je sice doslova „existenční minimum“, jenže pojímané vskutku hodně odlišně od toho, jak toto spojení vnímáme my.
Ten rozdíl bychom mohli popsat jako odlišnost mezi „přežít“ (český výklad ve smyslu zjednodušeně neumřít hlady a neumrznout) a mezi „žít“ (anglosaský smysl moci konzumovat určitou kvalitu).
Zatímco „přežít“ lze alespoň technicky spočítat (kalorie – ať již v jídle nebo v množství tepla), „žít“ bude vždycky do značné míry subjektivní hodnocení. Proto je sama definice vágní (11 dnů dovolené, 5 procent příjmu na úspory, 7 procent na důchod, podíl nákladů na bydlení vůči příjmu…) Lusknutím prstů můžeme ony parametry změnit (14 dnů dovolené, 3 procenta na úspory, 10 na důchod, jiný poměr nákladů na bydlení vůči příjmu…). Je to prostě definice rozhodnutím – jakkoliv promyšleným, diskutovaným, propočítaným, ale pořád jenom rozhodnutím, že splněním těch a těch parametrů budeme definovat „důstojnost“.
S určitou nadsázkou lze říci, že „žít“ alespoň rámcově umíme popsat „tvrdými daty“. „Přežít je nutně tak zvaný „měkký ukazatel“.
Z toho pak plyne, že koncept důstojné mzdy naprosto neřeší vzdělání, různost potřeb, neřeší to, že lidé pro svůj pocit důstojnosti nesporně potřebují splnění zcela odlišných podmínek, neřeší se zde, zda je někdo rodinný typ nebo samotář… Prostě jak bylo řečeno nahoře – důstojná mzda není ekonomický pojem. Je to konstrukce společenská, sociální a zcela jistě umělá.
To ale neznamená, že nesmyslná. Právě naopak – při vědomí celého jejího omezení je to velmi dobrá platforma pro diskusi. Ovšem to by nesměla být vedena v polaritě „neomarxismus“ versus „ihned dosáhnout“.
Stabilita naší společnosti je založena vedle ústavnosti, vlády zákona, demokratické volby a tržní ekonomiky také na nesporné skutečnosti, že tyto společenské mechanismy jsou schopny umožnit vedle alespoň relativně spravedlivého rozdělení zdrojů a zajištění bezpečí také onen těžko popsatelný a definovatelný prvek důstojnosti každého lidského jedince.
Karel Marx v závěru manifestu komunistické strany napsal: „Nechť se panující třídy třesou před komunistickou revolucí! Proletáři v ní nemají co ztratit, leda své okovy. Dobýt mohou celý svět.“ Smutné a tragické výsledky, k jakým to vedlo, dobře známe. Komunistické a fašistické diktatury téměř pohřbily tisíce let civilizace. Jistě – můžeme to nějak více nebo méně vtipně glosovat (třeba: „Třídní boj je boj těch, co mají málo tříd, proti těm, co jich mají více“). Jenže to nic nezmění na podstatě problému. Společenská rovnováha a stabilita má svoje náklady a někdo je musí zaplatit.
Moderní tržní demokracie nalezly odpověď na Marxovu výhružku v podobě společnosti, která do jisté míry redistribuuje vzniklé bohatství nad rámec podílu jednotlivých členů společnosti na jeho vzniku. Můžeme to klidně nazývat oním „neomarxismem“ a mnozí se mohou s despektem vyjadřovat o sociálním státu jako o maskovaném socialismu, ale ani jedno není pravda. Ve skutečnosti jde o složitý mechanismus udržování stability, kde na jedné straně za cenu omezení efektivity získává společnost na straně druhé omezení rizik.
Důstojná mzda je tedy diskusní platforma o racionální míře této redistribuce. Přičemž racionální nemůžeme chápat ve smyslu přímočaře nejvíce efektivní, ale ve smyslu dlouhodobě udržitelného přerozdělování, které nevede k podvázání či znemožnění růstu, zároveň však přinese dostatečnou stabilitu systému.
Luboš Smrčka
Zemřel demýtizátor racionality
Než se do toho se svým kolegou Amosem Tverskym pořádně pustili, ekonomie byla přesvědčena, že v podstatě bohatě vystačí s matematickým aparátem, sofistikovanými vzorci a důvěrou v lidskou racionalitu.
Luboš Smrčka
Jak se to má s tou naší hlubokou krizí
Obecně panuje přesvědčení, že procházíme ekonomickou krizí. Dokonce i mnozí studenti na VŠE o tom často hovoří. Na to musím říct jediné: Krize vypadá skutečně jinak. Nemáme dobré časy. Ano. Ale krizi?
Luboš Smrčka
Je (nebo bude) čínská ekonomika větší než americká?
Studenti mi na pražské VŠE občas kladou vcelku záludné dotazy. Často jsou inspirované denním tiskem nebo úvahami na internetu. Jedním z oblíbených je: Kdy čínská ekonomika překoná svou velikostí americkou?
Luboš Smrčka
Plíživá, nenápadná a soustavná euroizace
Sleduji diskuse o euru s jistým pobavením. Bavíme se (s mimořádnou vášní) o přijetí eura v zemi, kde přesně ten proces (přijímá eura) průběžně a dosti dynamicky probíhá bez ohledu na to, co si kdo myslí a k čemu se kdo upíná.
Luboš Smrčka
Čína už není motor, sotva setrvačník
Samozřejmě to na Západě mnoho lidí nechce příliš slyšet, ale Čína byla v posledních dvou či dokonce třech dekádách jedním z motorů světové ekonomiky. Teď je z ní snad setrvačník. A málo stačí, aby byla brzdou.
Luboš Smrčka
Jak to, že ruská ekonomika roste a jak dlouho jí to vydrží?
Lidé občas mívají tendenci brát některé budoucí události jako hotovou věc, jako téměř osudově danou jistotu. Obvykle to nedělá žádné velké škody. Problém je, když jde o ekonomiku. Pak může být předpojatost problém.
Luboš Smrčka
Argentina: Pokusná laboratoř moderní ekonomie
Nový argentinský prezident Javier Milei zahájil asi největší ekonomický experiment od transformace postkomunistických ekonomik a od čínských reforem. A třetí největší od novozélandských reforem Rogera Douglase před čtyřiceti lety
Luboš Smrčka
Stoletý stařík, který změnil svět
Smrt Henryho Kissingera s konečnou platností uzavřela 20. století. Století, které bylo podobně rozporuplné, jako byl rozporuplný i sám Henry Kissinger: Nositel Nobelovy ceny míru, pro některé válečný zločinec.
Luboš Smrčka
Měli bychom s eurem nižší inflaci?
Podle informace Eurostatu poklesla inflace v říjnu v eurozóně na úroveň 2,9 procenta v meziročním vyjádření. Což je tedy o hodně lepší číslo, než v jaké jsme mohli doufat při stejném srovnání my (bylo to 9,5 procenta).
Luboš Smrčka
Konec Erdoganovy doktríny
Před několika týdny oslavila ekonomická věda (za tichého nezájmu médií) naprosté vítězství nad tezí, kterou by bylo možné v nadsázce nazvat Erdoganova doktrína. Ta zní (přesněji ta zněla): S inflací lze bojovat zlevňováním peněz.
Luboš Smrčka
Proč nerosteme? Protože proto!
Letošní růst ekonomiky je nerůst, řekl by prezident Klaus. On je to ve skutečnosti pokles – jakkoliv v pásmu, které by bylo lépe nazývat stagnací. Protože několik desetin je v tak agregovaném ukazateli, jako HDP, vlastně nula.
Luboš Smrčka
BRICS? Jako opravdu?
Summit BRICS v Johannesburgu vyvolal novou lavinu úvah o konci západní moci a nástupu nových zemí na světové kolbiště. Přesně to stejné poslouchám již 22 let od chvíle, kdy Jim O ́Neill z Goldman Sachs s tím názvem přišel.
Luboš Smrčka
Za nulové sociální dávky!
Většinu lidí to asi hodně překvapí, ale pokud by tato země škrtla najednou všechny platby občanům, které lze alespoň trochu označit za sociální dávky, schodek rozpočtu (aktuální) by se nesnížil ani o polovinu.
Luboš Smrčka
Kroupy nic nepopírají. Ani ledové
Nejsem klimatický alarmista. Pochybuji naopak, že za stav planety či tak zvané globální oteplování může lidská činnost. Ale letní závěje ledových krup nebudu používat jako podporu mých pochybností, protože závěje nic nedokazují.
Luboš Smrčka
Nic není zadarmo, i hotovost má náklady
Rád bych nadšené příznivce hotovosti upozornil, že nic není zadarmo. I hotovost má náklady. Možná nejsou tak vidět, jako náklady bezhotovostních plateb. Ale když něco není očividné, neznamená to neexistenci.
Luboš Smrčka
Mezi rozpočtovou Skyllou a Charybdou
Neříkám, že je úplně jedno, zda je v pololetí schodek státního rozpočtu 215 miliard nebo 271 miliard korun. Je to sakra rozdíl. Ale o budoucí české prosperitě bude rozhodovat něco jiného.
Luboš Smrčka
Nebojte se. Chtějte víc peněz
Nebojte se, řekněte si o přidání, pomůžete sobě i ekonomice. Vážně, je to tak. Výzkum společnosti PwC odhalil, že v disciplíně „chci za svoji práci více peněz“ jsou Češi nejhorší na světě. Tedy ze zkoumaných zemí.
Luboš Smrčka
O zemi žijící na dluh
Budu vám vyprávět pohádku o zemi, která si zvykla žít na dluh. Ta země se jmenuje Česká republika. V rámci úspor se rozhodla říkat si jenom Česko, má to méně písmenek. Ale jinak se v ní rozhazuje plnými hrstmi.
Luboš Smrčka
Vida, jak političky fungují
Francouzský Playboy si mne ruce. Státní tajemnice (což je ve Francii prakticky členka vlády) Marléne Schiappa vyprodala náklad 100 tisíc výtisků a zřejmě vyprodá i 60 tisíc kusů dotisku. A to jsou její fotky vskutku decentní.
Luboš Smrčka
Statistika jsou přesné součty nepřesných čísel
Statistika je samozřejmě důležitá. Ekonomové ostatně mají rádi statistiky, bez nich by byli v mnoha směrech v koncích. A proto také vědí lépe než kdo jiný, že statistika je skutečně jenom přesný součet nepřesných čísel.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 361
- Celková karma 21,50
- Průměrná čtenost 1391x