Přitom na první pohled se to může tvářit jako dobrá zpráva. Když ropa klesne někam hluboko pod třicet dolarů za barel, sníží se cena benzínu u českých pump třeba na 25 a možné i méně korun. Což je samozřejmě spotřebitelsky fajn. Kdo by nechtěl ušetřit, že?
Jenže svět je trochu složitý mechanismus a všechno souvisí se vším.
Třeba: Chceme klid v Iráku? No, jakkoliv se můžeme tvářit, jak hluboce je nám to jedno, tak v podstatě chceme. Docela nám stačí válka v Sýrii, upadající režim v Íránu a to nemluvě o zjevně vítězícím Talibánu v Afghánistánu. Že by se měl k tomu všemu hroutit Irák, to by bylo zlé. Jenže při ceně třeba 25 dolarů za barel se hroutit dost možná bude.
Nebo: Slyšeli jste v poslední době o Libyi? Moc ne. Tak pokud spadnou ceny ropy, uslyšíte.
A dále: Venezuela nám může být (kromě normálního lidského soucitu), opravdu celkem jedno, ale další vlna finanční krize v obou Súdánech nebo v Nigérii – to je potenciál obnovení migračních vln nejen z východu, ale také z jihu.
A konečně, nikoliv v poslední řadě: Řada lidí u nás sice žije s představou „čím hůře pro Rusko a pro Putina, tím lépe“, ale popravdě je pro nás bezpečnější varianta současné alespoň nějak stabilní Rusko, než potenciální budoucí nevypočitatelné a nikým neovládané Rusko. Můžete to vidět jinak, můžete si mnout ruce a strouhat mrkvičku, ale já to prostě vidím takhle.
Dobře – komu se nechce koukat až někam daleko za humna, pro toho tady mám příklad z domácích krajů. Pád cen ropy bude znamenat také pád cen plynu. A s ním i ostatních energetických surovin – mimo jiné také černého uhlí (a to je hodně dole i bez zhroucení trhu s ropou). Jak dlouho to bude trvat, než bude muset stát začít tahat OKD z dalšího průšvihu?
Pak je tady jeden makroekonomický problém. I když u nás je v posledních měsících inflace vcelku vysoká, tak snížení cen ropy a energií je naopak silný deflační impuls. Nejsem si úplně jistý, jestli je to přesně ta věc, po které Česká národní banka touží. Ona by raději pěkně plynulé přistání na hladině dvou procent meziročního růstu spotřebitelských cen. Určitě nechce deflační šok procházející ekonomikou napříč.
A je tu také ekologická potíž. V poslední době začala náhrada tradičních zdrojů obnovitelnými dávat ekonomickou logiku, konečně se z fáze drahého experimentu dostávala do fáze racionálního řešení. A zároveň když se ropa pohybovala mezi 60 až 70 dolary za barel, bylo to i pro těžaře tak „akorát“. Vyplatilo se hledat nová ložiska, vyplatilo se trochu mírnit těžbu, aby se udržela cena. Rozhodnutí Saúdské Arábie reagovat na pokles poptávky daný koronavirem zahájením cenové války s ostatními producenty nás ale vrhlo hodně zpět v ekologii i v těžbě. Náhrada zdrojů se zpomalí, investice v těžařství budou zpochybněny a celý obor se destabilizuje.
Já skutečně nechci nikomu kazit to těšení se na levnější benzín. Přeji dopravcům nákladním i osobním jejich vylepšené zisky. Přeji motoristům tu radost, když za plnou nádrž zaplatí o dvě nebo tři stovky méně. Konec konců, také to mám raději než „více“. Ale levná ropa má prostě i svoje drahé souvislosti. Jako motorista si mohu libovat nad úsporami, jako ekonom říkám, že budou pěkně drahé. Prostě: „Nechci slevu zadarmo“.
