Theresa May: Kdo brexitu jámu kopá…
Asi všichni si pamatují, jak to premiér David Cameron v reakci na výsledky referenda „zabalil“ a poněkud rozpolcená Konzervativní strana pověřila realizací výsledku referenda jeho nástupkyni na Downing Street 10, Theresu May.
Samozřejmě jako o každém premiérovi, tak i o druhé ženě v Downing Street 10 už existuje slušný štos knih. Stačí si otevřít Amazon. Samotné názvy jsou dost vypovídající, třeba The Enigmatic Prime Minister (Tajemná premiérka). Nebo Power, Chaos and Chance (Moc, chaos a příležitost), May at 10 (což bychom pro češtinu mohli připodobnit k Babiš ve Strakovce). Překladů se asi nedočkáme – přece jenom máme svoje starosti. Ale je to celkem škoda.
Od samého začátku se totiž děj příběhu premiérování Theresy May nabízel vnitřní rozpor. Po Davidovi Cameronovi, který byl při vypsání referenda o setrvání Anglie v Evropské unii nepochybně přesvědčen o tom, že většina voličů brexit jasně odmítne, se totiž dostal do čela Konzervativní strany v osobě Theresy May další odpůrce konce svazku Londýn - Brusel. Na základě vlastních zkušeností jsem si přitom tehdy nedovedl a stále nedovedu představit, snad s výjimkou právníků a lékařů, plné pracovní nasazení kohokoli, kdo není plně ztotožněn s cílem a očekávaným výsledkem své mise. Zvláště pak, když v tomto případě měla britská ministerská předsedkyně jednoznačně mnohem blíže k bruselské generalitě, než například anglickým zemědělcům a rybářům. Vlastní přesvědčení o tom, že vyjednáváním o brexitu koná pro království něco škodlivého, se pak nepochybně podepsalo na její motivaci.
Přitom se premiérka Mayová ujala svého postu velmi razantně prohlášením, že „Brexit znamená brexit,“ a rozhodně nehodlá vypsat druhé referendum. Zároveň ovšem učinila v dubnu 2017 vypsáním předčasných voleb cosi neodpustitelného. Zda její počin pramenil z naivity či úmyslu, to se asi hned tak nedozvíme. Nicméně po silnějším mandátu zatoužila poněkud nepochopitelně v okamžiku, kdy měla jednobarevná vláda konzervativců většinu 17 poslanců a takřka o 100 hlasů více, než sice názorově také rozpolcená, ale v podstatě spíše prounijní Labouristická strana. Navíc akci z kategorie zbytečných prosadila v čase, kdy hlavní tváře brexitu jako Boris Johnson či Nigel Farage odmítly převzít odpovědnost za další vývoj, případně zajistily svým potomkům německé pasy.
Předčasné volby skončily pro konzervativce katastrofou. Strana sice vyhrála, leč premiérka, nejen podle anglických médií, zcela selhala. Nejlépe to vystihl na svém Twitteru slavný fotbalista Gary Lineker, podle kterého se stala Theresa Mayová vítězem ankety o nejhorší vlastní gól. Po roce 2016 dominantní strana ztratila většinu a musela shánět spojence schopného tolerance jejího menšinového kabinetu. Nakonec se premiérka dohodla o podpoře s deseti poslanci severoirské Demokratické unionistické strany (DUP). Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby strana nezastupovala nejvíce probruselskou část království, ve které 55.8 % obyvatel hlasovalo pro setrvání Anglie v EU.
Dopadlo to tak, že Theresa Mayová po sérii proher v Bruselu a zejména na domácí půdě, se slzami v očích skončila. V červenci loňského roku se stal premiérem její stranický rival Boris Johnson, který ukázal, jak důležité je být ve správný čas na tom nejlepším místě. Přes nesmírně komplikovaný rozjezd prosadil v prosinci předčasné volby, ve kterých získala Konzervativní strana v Dolní sněmovně absolutní většinu.
Letos na konci ledna dovedl BoJo brexit k čemusi, co lze nazvat koncem. Po jeho předchůdkyni, jinak schopné a kultivované dámě, se slehla země. Na druhou stranu, jak říkal Ronald Reagan, politika není špatné povolání. Když uspějete, dostanete se vám spousty poct. Když se zostudíte, můžete o tom aspoň napsat knihu.
Příběh o tom, jak byl/nebyl sabotován brexit, by se nepochybně zařadil do kategorie bestsellerů. A šlo by i o lidsky poučný příběh o tom, že jakkoliv by snad někdo chtěl převzít úkol, o jehož smyslu má pochyby, úspěchu při jeho splnění dosáhne jen stěží.
Luboš Smrčka
Zemřel demýtizátor racionality
Než se do toho se svým kolegou Amosem Tverskym pořádně pustili, ekonomie byla přesvědčena, že v podstatě bohatě vystačí s matematickým aparátem, sofistikovanými vzorci a důvěrou v lidskou racionalitu.
Luboš Smrčka
Jak se to má s tou naší hlubokou krizí
Obecně panuje přesvědčení, že procházíme ekonomickou krizí. Dokonce i mnozí studenti na VŠE o tom často hovoří. Na to musím říct jediné: Krize vypadá skutečně jinak. Nemáme dobré časy. Ano. Ale krizi?
Luboš Smrčka
Je (nebo bude) čínská ekonomika větší než americká?
Studenti mi na pražské VŠE občas kladou vcelku záludné dotazy. Často jsou inspirované denním tiskem nebo úvahami na internetu. Jedním z oblíbených je: Kdy čínská ekonomika překoná svou velikostí americkou?
Luboš Smrčka
Plíživá, nenápadná a soustavná euroizace
Sleduji diskuse o euru s jistým pobavením. Bavíme se (s mimořádnou vášní) o přijetí eura v zemi, kde přesně ten proces (přijímá eura) průběžně a dosti dynamicky probíhá bez ohledu na to, co si kdo myslí a k čemu se kdo upíná.
Luboš Smrčka
Čína už není motor, sotva setrvačník
Samozřejmě to na Západě mnoho lidí nechce příliš slyšet, ale Čína byla v posledních dvou či dokonce třech dekádách jedním z motorů světové ekonomiky. Teď je z ní snad setrvačník. A málo stačí, aby byla brzdou.
Luboš Smrčka
Jak to, že ruská ekonomika roste a jak dlouho jí to vydrží?
Lidé občas mívají tendenci brát některé budoucí události jako hotovou věc, jako téměř osudově danou jistotu. Obvykle to nedělá žádné velké škody. Problém je, když jde o ekonomiku. Pak může být předpojatost problém.
Luboš Smrčka
Argentina: Pokusná laboratoř moderní ekonomie
Nový argentinský prezident Javier Milei zahájil asi největší ekonomický experiment od transformace postkomunistických ekonomik a od čínských reforem. A třetí největší od novozélandských reforem Rogera Douglase před čtyřiceti lety
Luboš Smrčka
Stoletý stařík, který změnil svět
Smrt Henryho Kissingera s konečnou platností uzavřela 20. století. Století, které bylo podobně rozporuplné, jako byl rozporuplný i sám Henry Kissinger: Nositel Nobelovy ceny míru, pro některé válečný zločinec.
Luboš Smrčka
Měli bychom s eurem nižší inflaci?
Podle informace Eurostatu poklesla inflace v říjnu v eurozóně na úroveň 2,9 procenta v meziročním vyjádření. Což je tedy o hodně lepší číslo, než v jaké jsme mohli doufat při stejném srovnání my (bylo to 9,5 procenta).
Luboš Smrčka
Konec Erdoganovy doktríny
Před několika týdny oslavila ekonomická věda (za tichého nezájmu médií) naprosté vítězství nad tezí, kterou by bylo možné v nadsázce nazvat Erdoganova doktrína. Ta zní (přesněji ta zněla): S inflací lze bojovat zlevňováním peněz.
Luboš Smrčka
Proč nerosteme? Protože proto!
Letošní růst ekonomiky je nerůst, řekl by prezident Klaus. On je to ve skutečnosti pokles – jakkoliv v pásmu, které by bylo lépe nazývat stagnací. Protože několik desetin je v tak agregovaném ukazateli, jako HDP, vlastně nula.
Luboš Smrčka
BRICS? Jako opravdu?
Summit BRICS v Johannesburgu vyvolal novou lavinu úvah o konci západní moci a nástupu nových zemí na světové kolbiště. Přesně to stejné poslouchám již 22 let od chvíle, kdy Jim O ́Neill z Goldman Sachs s tím názvem přišel.
Luboš Smrčka
Za nulové sociální dávky!
Většinu lidí to asi hodně překvapí, ale pokud by tato země škrtla najednou všechny platby občanům, které lze alespoň trochu označit za sociální dávky, schodek rozpočtu (aktuální) by se nesnížil ani o polovinu.
Luboš Smrčka
Kroupy nic nepopírají. Ani ledové
Nejsem klimatický alarmista. Pochybuji naopak, že za stav planety či tak zvané globální oteplování může lidská činnost. Ale letní závěje ledových krup nebudu používat jako podporu mých pochybností, protože závěje nic nedokazují.
Luboš Smrčka
Nic není zadarmo, i hotovost má náklady
Rád bych nadšené příznivce hotovosti upozornil, že nic není zadarmo. I hotovost má náklady. Možná nejsou tak vidět, jako náklady bezhotovostních plateb. Ale když něco není očividné, neznamená to neexistenci.
Luboš Smrčka
Mezi rozpočtovou Skyllou a Charybdou
Neříkám, že je úplně jedno, zda je v pololetí schodek státního rozpočtu 215 miliard nebo 271 miliard korun. Je to sakra rozdíl. Ale o budoucí české prosperitě bude rozhodovat něco jiného.
Luboš Smrčka
Nebojte se. Chtějte víc peněz
Nebojte se, řekněte si o přidání, pomůžete sobě i ekonomice. Vážně, je to tak. Výzkum společnosti PwC odhalil, že v disciplíně „chci za svoji práci více peněz“ jsou Češi nejhorší na světě. Tedy ze zkoumaných zemí.
Luboš Smrčka
O zemi žijící na dluh
Budu vám vyprávět pohádku o zemi, která si zvykla žít na dluh. Ta země se jmenuje Česká republika. V rámci úspor se rozhodla říkat si jenom Česko, má to méně písmenek. Ale jinak se v ní rozhazuje plnými hrstmi.
Luboš Smrčka
Vida, jak političky fungují
Francouzský Playboy si mne ruce. Státní tajemnice (což je ve Francii prakticky členka vlády) Marléne Schiappa vyprodala náklad 100 tisíc výtisků a zřejmě vyprodá i 60 tisíc kusů dotisku. A to jsou její fotky vskutku decentní.
Luboš Smrčka
Statistika jsou přesné součty nepřesných čísel
Statistika je samozřejmě důležitá. Ekonomové ostatně mají rádi statistiky, bez nich by byli v mnoha směrech v koncích. A proto také vědí lépe než kdo jiný, že statistika je skutečně jenom přesný součet nepřesných čísel.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 361
- Celková karma 21,47
- Průměrná čtenost 1391x