Enoch was right
Aby to nemátlo: Jsme v dubnu 1968. Míváme tendenci považovat vlastní dobu za unikátní (viz povzdechy nad zkaženou mládeží, které známe od Antiky). Takže se občas tváříme, že politická korektnost je něco nového s čím přišli "modernisté". Nikoliv. Je to debata dávná. Řeč Enocha Powella ale otevřela od té doby neustále probíhající debatu o možnostech multikulturalismu. I v tomto případě se řada lidí tváří, že jde o něco nového, co tu nikdy nebylo a co zažíváme teprve my. Nesmysl.
Zpět k oné řeči o potocích krve.
Zabte mne, ale Enoch měl pravdu.
I když jinak, než si myslel.
V jeho představách se Británie měla utopit v řekách krve a to během 15 až dvaceti let. Tak to se zjevně neutopila. Ve stejné době měli přistěhovalci vládnout celé zemi a terorizovat obyvatelstvo. Boris Johnson vypadá všelijak, určitě ale ne jako přistěhovalec. Konec konců – královna je pořád ta stejná. A starosta Londýna Sadiq Khan je sice pákistánského původu a muslimského vyznání, ale že by terorizoval obyvatelstvo jsem nezaznamenal.
V čem tedy měl a v čem neměl Enoch Powell pravdu? (Tady je třeba korektně přidat odkaz na jeho možná nejvíce kontroverzní proslov v moderní britské politické historii – česky ho najdete ZDE, zábavnější je určitě anglicky ZDE.)
Tak za prvé: V čem pravdu neměl.
V tom, že byl v podstatě přesvědčen, že naprostá většina přistěhovalců jsou raubíři nejhoršího kalibru, kteří budou jen a pouze terorizovat svoje okolí. No – kdo se projde po některé britské universitě, třeba po Oxfordu, kam mám tu čest občas jezdit a pracovat tam, tak ví, že přistěhovalci v různých generacích představují významnou část vědecké obce. A to ani nemluvím o studentech. Kdo zná londýnskou City, byl někdy na burze nebo navštívil sídlo některé z velkých bank, ten ví, že na každém rohu potká Inda, Pákistánce, někoho z Hong-kongu či přistěhovalce z některé africké země Commonswealthu a tak dále. Kdo byl někdy v anglické továrně, musel si nutně všimnout, že složení techniků i dělníků je vskutku velmi různorodé. Tedy pokud to nebylo na jihozápadě. Tam zatím viděli černocha (neměl bych napsat afro-angličana?) jen v televizi.
Do těch nejvíce pesimistických obav Enocha Powella má dnešní svět skutečně daleko.
Přesto platí, že Enoch was right, Enoch měl pravdu. Takže za druhé: V čem měl pravdu?
Předpověděl existenci čtvrtí s vlastním a pro Evropana nepřijatelným místním právem, které nerespektuje obecné zvyklosti. Předpověděl existenci rozsáhlé snahy udržet si vlastní kulturu a zvyklosti a to i v těch oblastech, které odporují britské (francouzské, evropské) tradici a právu. Předpověděl spory mezi národnostmi a rasové nepokoje. Předpověděl také rozštěpení „bílé“ společnosti na lidi, kterým to celé zaviní noci bez spánku a na ty, kteří se budou snažit místo tlaku na prosazení vlastního společenského systému „pomáhat“ pozitivní diskriminací – tou jistou a spolehlivou cestou do pekel.
Aby bylo jasno. Tady nehovoříme o představách některých českých politiků a facebookových diskutérů, že do Evropy míří hordy po zuby ozbrojených mladíků, kteří každého bělocha umlátí svým moderním iPhone a jeho ženu znásilní.
Tady hovoříme o daleko hlubším a zcela reálném nedorozumění mezi těmi, kteří „chtějí sem“ a „námi“. My totiž víme, že onu svobodu, prosperitu a blahobyt, které jsou nesporně velmi lákavými atributy Evropy, nám pomohl dosáhnout náš politický a ekonomický systém. Zjednoduším to na dřeň a řeknu: demokracie, vláda zákona a kapitalismus. Enoch Powell měl hlubokou a děsivou pravdu v tom, když zpochybnil, zda o tom mají přistěhovalci tušení a zda se tomu hodlají přizpůsobit. Zda si totiž umějí představit, že nejde mít zároveň původní zvyky a společenské uspořádání a zároveň tak efektivní a výkonnou společnost. Připusťme, a mnohé příklady z Británie, Francie i dalších států to potvrzují, že (řečeno diplomaticky) toto pochopení není ani zdaleka stoprocentní.
A pak je tu ještě jeden aspekt jeho řeči, který je velmi důležitý a který uniká mnohdy pozornosti, když se hovoří o problémech s přistěhovalectvím. Je třeba respektovat plně obavy každého stávajícího člena společnosti. Jakkoliv je můžeme považovat za takové nebo onaké, tak obavy jsou lidským právem a zesměšňovat je, odsuzovat a označovat šmahem za „obyčejný rasismus“ nebo „hloupost“ je prostě – hloupé.
Žijeme v zemi, kde je přistěhovalců asi tak pět a půl, možná šest. Reálně tento problém neřešíme. Ale to nemění nic na tom, že jsme konfrontováni s řadou pro nás nepříliš pochopitelných dějů v cizině: od kácení soch (mnohdy z absurdních důvodů) přes skrytý i otevřený rasismus policejních složek až po přednostní přijímání přistěhovalců na vysoké školy podle systému jakýchsi kvót a jiné zvýhodňování či dokonce až po poměrně značnou benevolenci vůči těm migrantům, jejichž chování je jinak společensky nepřijatelné nebo dokonce trestné.
Díky tomu se v České republice dostáváme do skutečně podivuhodné situace. I když pod žádným tlakem přistěhovalectví nejsme, přesto část české společnosti je až nepochopitelně háklivá na každou zmínku o tom, že někdo má obavu ze změn, které souvisejí s migrací (Máš obavu? Jsi rasista!). Druhá část je absolutně neschopná připustit, že migrace je a bude součástí světa a že už to nikdo nezastaví a že potřebujeme nikoliv dráty na hranicích a zeď, ale modely fungování a mechanismy, které stabilitují společenské uspořádání.
Ta přecitlivělost je součástí fenoménu, který začíná být nazýván 49:51 – společnost je přinejmenším opticky rozdělena na dvě "skoropoloviny", které jsou nesmiřitelné a často navzájem nenávistné. Ta mírně větší je označována tou mírně menší za usurpátorskou, ta mírně menší naopak za neschopnou se smířit s demokracií. A je jedno, jestli 51 má právě křídlo "konzervativní" nebo "liberální". (Jakkoliv jsou v této souvislosti použité pojmy nepřesné, jiné zatím nebyly vymyšleny.)
Existuje ale jeden základ, na kterém může být dostatečně široká shoda. Ostatně mám pocit, že přesně k tomu se konečně vracejí se všemi důsledky společnosti na Západě, jakkoliv to je návrat bolestný a často doprovázený absurdními příběhy. Tou shodou je postupné znovudefinování čehosi, co se tradičně jmenuje „občanský princip“. Nejprve jsem občan. Bez rozdílu. A pokud nejsem ochoten ustoupit ze svých zvyků, svého výkladu víry a svých tradičních zákonů natolik, abych byl nejprve občanem – pak nemohu žít v Evropě.
A v tom měl Enoch Powell absolutní pravdu. Omlouvám se, pokud někomu bořím hračky, ale pokud kdosi nehodlá uznat, že Evropan je nejprve občan svého státu a pak teprve Somálec, Afghánec, Rus či Turek, že je dříve občan a teprve potom muslim, jehovita nebo katolík, pak těžko může žít v Evropě. Nevím, jak dlouho to bude trvat, ale jednoho dne bude muset Evropa najít způsob, jak definovat minimální míru loajality, kterou lze ještě považovat za vstupenku na kontinent.
A bude muset najít postupy, jak se vypořádat s těmi, kdo takovou loajalitu neprokážou.
To všechno (když hledáme) najdeme v Rivers of Blood speech. Prostě: Enoch was right.
Luboš Smrčka
Zemřel demýtizátor racionality
Než se do toho se svým kolegou Amosem Tverskym pořádně pustili, ekonomie byla přesvědčena, že v podstatě bohatě vystačí s matematickým aparátem, sofistikovanými vzorci a důvěrou v lidskou racionalitu.
Luboš Smrčka
Jak se to má s tou naší hlubokou krizí
Obecně panuje přesvědčení, že procházíme ekonomickou krizí. Dokonce i mnozí studenti na VŠE o tom často hovoří. Na to musím říct jediné: Krize vypadá skutečně jinak. Nemáme dobré časy. Ano. Ale krizi?
Luboš Smrčka
Je (nebo bude) čínská ekonomika větší než americká?
Studenti mi na pražské VŠE občas kladou vcelku záludné dotazy. Často jsou inspirované denním tiskem nebo úvahami na internetu. Jedním z oblíbených je: Kdy čínská ekonomika překoná svou velikostí americkou?
Luboš Smrčka
Plíživá, nenápadná a soustavná euroizace
Sleduji diskuse o euru s jistým pobavením. Bavíme se (s mimořádnou vášní) o přijetí eura v zemi, kde přesně ten proces (přijímá eura) průběžně a dosti dynamicky probíhá bez ohledu na to, co si kdo myslí a k čemu se kdo upíná.
Luboš Smrčka
Čína už není motor, sotva setrvačník
Samozřejmě to na Západě mnoho lidí nechce příliš slyšet, ale Čína byla v posledních dvou či dokonce třech dekádách jedním z motorů světové ekonomiky. Teď je z ní snad setrvačník. A málo stačí, aby byla brzdou.
Luboš Smrčka
Jak to, že ruská ekonomika roste a jak dlouho jí to vydrží?
Lidé občas mívají tendenci brát některé budoucí události jako hotovou věc, jako téměř osudově danou jistotu. Obvykle to nedělá žádné velké škody. Problém je, když jde o ekonomiku. Pak může být předpojatost problém.
Luboš Smrčka
Argentina: Pokusná laboratoř moderní ekonomie
Nový argentinský prezident Javier Milei zahájil asi největší ekonomický experiment od transformace postkomunistických ekonomik a od čínských reforem. A třetí největší od novozélandských reforem Rogera Douglase před čtyřiceti lety
Luboš Smrčka
Stoletý stařík, který změnil svět
Smrt Henryho Kissingera s konečnou platností uzavřela 20. století. Století, které bylo podobně rozporuplné, jako byl rozporuplný i sám Henry Kissinger: Nositel Nobelovy ceny míru, pro některé válečný zločinec.
Luboš Smrčka
Měli bychom s eurem nižší inflaci?
Podle informace Eurostatu poklesla inflace v říjnu v eurozóně na úroveň 2,9 procenta v meziročním vyjádření. Což je tedy o hodně lepší číslo, než v jaké jsme mohli doufat při stejném srovnání my (bylo to 9,5 procenta).
Luboš Smrčka
Konec Erdoganovy doktríny
Před několika týdny oslavila ekonomická věda (za tichého nezájmu médií) naprosté vítězství nad tezí, kterou by bylo možné v nadsázce nazvat Erdoganova doktrína. Ta zní (přesněji ta zněla): S inflací lze bojovat zlevňováním peněz.
Luboš Smrčka
Proč nerosteme? Protože proto!
Letošní růst ekonomiky je nerůst, řekl by prezident Klaus. On je to ve skutečnosti pokles – jakkoliv v pásmu, které by bylo lépe nazývat stagnací. Protože několik desetin je v tak agregovaném ukazateli, jako HDP, vlastně nula.
Luboš Smrčka
BRICS? Jako opravdu?
Summit BRICS v Johannesburgu vyvolal novou lavinu úvah o konci západní moci a nástupu nových zemí na světové kolbiště. Přesně to stejné poslouchám již 22 let od chvíle, kdy Jim O ́Neill z Goldman Sachs s tím názvem přišel.
Luboš Smrčka
Za nulové sociální dávky!
Většinu lidí to asi hodně překvapí, ale pokud by tato země škrtla najednou všechny platby občanům, které lze alespoň trochu označit za sociální dávky, schodek rozpočtu (aktuální) by se nesnížil ani o polovinu.
Luboš Smrčka
Kroupy nic nepopírají. Ani ledové
Nejsem klimatický alarmista. Pochybuji naopak, že za stav planety či tak zvané globální oteplování může lidská činnost. Ale letní závěje ledových krup nebudu používat jako podporu mých pochybností, protože závěje nic nedokazují.
Luboš Smrčka
Nic není zadarmo, i hotovost má náklady
Rád bych nadšené příznivce hotovosti upozornil, že nic není zadarmo. I hotovost má náklady. Možná nejsou tak vidět, jako náklady bezhotovostních plateb. Ale když něco není očividné, neznamená to neexistenci.
Luboš Smrčka
Mezi rozpočtovou Skyllou a Charybdou
Neříkám, že je úplně jedno, zda je v pololetí schodek státního rozpočtu 215 miliard nebo 271 miliard korun. Je to sakra rozdíl. Ale o budoucí české prosperitě bude rozhodovat něco jiného.
Luboš Smrčka
Nebojte se. Chtějte víc peněz
Nebojte se, řekněte si o přidání, pomůžete sobě i ekonomice. Vážně, je to tak. Výzkum společnosti PwC odhalil, že v disciplíně „chci za svoji práci více peněz“ jsou Češi nejhorší na světě. Tedy ze zkoumaných zemí.
Luboš Smrčka
O zemi žijící na dluh
Budu vám vyprávět pohádku o zemi, která si zvykla žít na dluh. Ta země se jmenuje Česká republika. V rámci úspor se rozhodla říkat si jenom Česko, má to méně písmenek. Ale jinak se v ní rozhazuje plnými hrstmi.
Luboš Smrčka
Vida, jak političky fungují
Francouzský Playboy si mne ruce. Státní tajemnice (což je ve Francii prakticky členka vlády) Marléne Schiappa vyprodala náklad 100 tisíc výtisků a zřejmě vyprodá i 60 tisíc kusů dotisku. A to jsou její fotky vskutku decentní.
Luboš Smrčka
Statistika jsou přesné součty nepřesných čísel
Statistika je samozřejmě důležitá. Ekonomové ostatně mají rádi statistiky, bez nich by byli v mnoha směrech v koncích. A proto také vědí lépe než kdo jiný, že statistika je skutečně jenom přesný součet nepřesných čísel.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 361
- Celková karma 21,50
- Průměrná čtenost 1391x