Český (i světový) tisk (a stejně tak televize, rádia, weby) se však pod vlivem poučky, že neštěstí prodává nejlépe, chovají zcela opačně. Dokonce i zprávám optimistickým dávají titulky negativní, tragické až katastrofické.
A tak se informace, že Bundesbank zlepšila celoroční výhled německé ekonomiky z poklesu 6,3 na o něco lepších 5,8 schovává ve většině médií někde na samém konci příslušných textů. Vpředu a v nadpisu naopak trůní ponurý výhled, že na podzim přejde přes naše západní sousedy kvůli historickým propadům hospodářství vlna bankrotů nejhorší od roku 2013.
Abychom si to trochu zařadili do souvislostí. Odhadovaných šest tisíc úpadků za čtvrtletí (čili dva tisíce za měsíc) není na německé rozměry nic tak strašlivého. I v časech celkem nemalých růstů odchází prostřednictvím insolvenčního řízení v Německu měsíčně z trhu kolem jednoho tisíce firem. To je takový běžný běh světa. Samozřejmě výhled na dva tisíce společností měsíčně v bankrotu je výhled špatný, ale nikoliv katastrofický.
Naopak ta výše zmíněná změna celoročního odhadu poklesu ekonomiky z 6,3 na 5,8 procenta je při vší mizérii mimořádně dobrá zpráva. V podstatě nám říká, že jakkoliv bylo letošní druhé čtvrtletí noční můra, tak má hodně daleko do věšteckých výstupů mnohých ekonomů, kteří fantazírovali o poklesech o patnáct nebo dvacet procent celoročně.
A dále platí, když přepneme na naši domácí optiku, že i když propad české ekonomiky ve druhém čtvrtletí byl drastický (11 procent meziročně, 8,7 procenta mezi čtvrtletími), bod zlomu byl již dosažen a čtvrtletí třetí by mělo znamenat meziročně již jenom relativně přijatelný pokles v řádu čtyř-pěti procent a mezičtvrtletně lze očekávat v dané souvislosti mírný (například čtyřprocentní) růst. Pokud by se to i splnilo, pak uzavřeme rok 2020 celkovým poklesem někde mezi 6,5 až osmi procenty, nejspíše pár desetin nad procenty sedmi. To je samozřejmě propad hrozný, ale zase – ve srovnání s dvacetiprocentním strašením je to fajn.
Takže realistický popis stavu by měl mít titulek asi takový: Zažíváme tvrdý pokles ekonomiky, ale daleko menší, než jsme mysleli.
Neříkám, že to je nějaká hitparáda radosti, ale alespoň to popisuje skutečnost.
V tomto mediálně vyhroceném světě je někdy těžké zachovávat chladnou hlavu a dávat si informace do nějakých širších souvislostí. Spousta lidí se snaží zaujmout a stát se citovanými celebritami, proto šermují slovy a čísly bez ohledu na jejich obsah a co hůře bez ohledu na odbornost a slušné vychování. Novináři chtějí prodávat, takže pořádají orgie pesimismu. Je to smutné, ale musíme se smířit s tím, že takový náš svět prostě je. Získat slávu a zvýšit prodej v něm lze hlavně tím, že budeme vykřikovat naprosté nesmysly. Důležité je, aby to bylo dost hlasitě a dost lákavě.
Kdo se z toho nechce zbláznit, ten má celkem rozumnou možnost odečíst si z tragičnosti každé zprávy takových padesát, možná sedmdesát procent a tím se propracovat k nějakému realistickému pohledu na věc.
Nebo jinými slovy: Opatřovat špatné zprávy optimistickými titulky.
