Proč je politická korektnost zhouba
Jenže neznalost znamená náklady.
Vždy.
Takže rovnou říkám, že se nehodlám přidávat k zástupům lidí vášnivě diskutujících o tom, které slovo je v pohodě a které už tedy skutečně není v pořádku. Celá tato oblast lehké hysterie nás časem přejde, kyvadlo vychýlené nyní na stranu superkorektnosti se zase přehoupne zpět a pak se usadí někde v oblasti alespoň rámcově racionálního pohledu na věc. Prostě diskutovat o tom, kolik černochů a Hispánců musí vystupovat ve filmu ze života Inuitů nebo řešit kvótu na počet žen v remake Mostu přes řeku Kwai, nás bude bavit jen nějakou dobu.
Extrémismus superkorektnosti v mezidobí zničí mnoho akademických a jiných profesních kariér, zničí určitě řadě lidí život, což je velmi smutné a velmi zbytečné, ale to se děje tak nebo onak v každé době. Určitě jsem dalek toho mávnout nad lidskými osudy rukou, nicméně stejně si dovolím říct, že to je pořád ještě ten menší problém.
Jako ekonoma mne na politické korektnosti zajímá jiná a podstatně důležitější věc. Jde o cenu informací. Cena každé informace je stanovena dvakrát – přesněji řečeno je stanovena ve dvou odlišných situacích. V první je výsledkem cena, kterou je formou peněz, úsilí nebo jakkoliv jinak potřebné vynaložit k tomu, aby bylo možné informaci zjistit. Druhá je pak cena určená buď tím, za kolik je možné danou informaci prodat nebo nakolik může informace přispět k efektivnějšímu rozhodovacímu procesu, tedy k nižším nákladům nebo vyšším výnosům souvisejícím s danými rozhodovacími procesy. Z toho ale plyne, že čím více relevantních informací je známo, tím efektivnější jsou výsledky rozhodovacích procesů.
Velmi jednoduše řečeno, jenom z opačného pohledu: Pokud nějaké informace nemáme, rozhodovací procesy jsou s extrémně vysokou pravděpodobností významným způsobem méně efektivní. Jsou tedy vynaloženy vyšší náklady a je dosaženo nižších výnosů. Efektivita rozhodovacího procesu je tedy nižší.
Jak to souvisí s politickou korektností?
No velmi jednoduše. Jestliže nám politická korektnost brání zjišťovat určité skutečnosti, protože se jaksi „stydíme“ sbírat potřebná data, nelze počítat s tím, že bude možné přijmout správná rozhodnutí, zaměřit správně potřebné politiky a že bude možné efektivně řešit vznikající nebo prohlubující se problémy.
U nás na tento problém narážíme v řadě situací, které poměrně často souvisejí s otázkou národnostních menšin, například Romů nebo vietnamské komunity. A skutečně nejde jenom o kriminalitu či o drogové delikty. Neznáme ani množství informací například z oblasti školství – přitom by nám jejich znalost pomohla podstatně lépe nastavit programy směřující ke zjednání nápravy.
Nejsme v tom sami – ani zdaleka. Němci nyní s překvapením konstatují, že zatímco muslimské obyvatelstvo tvoří sotva pět procent, tak v některých oblastech země je na jednotkách intenzivní péče léčeno i padesát procent nemocných pocházejících z muslimského prostředí (jen pro pořádek zdůrazním, že muslimské prostředí není ani zdaleka jenom arabské).
Jako již v řadě dřívějších případů běží diskuse po složité hraně mezi nemožností rozlišovat obyvatele rasou nebo náboženstvím nebo nějakými podobnými markanty, které souvisejí se zaručenými svobodami, a mezi skutečností, že například právě menšinám se nedostává tak účinné pomoci, jaká by mohla být poskytována v případě znalosti informací.
Samozřejmě platí, že například data zločinnosti podle rasy by byl údaj velmi jednoduše zneužitelný v propagandě. Jenže to stejné lze říct i o fámách a „odhadech“, kterým stejně nelze zabránit. Zneužít by bylo možné i data o dlouhodobé nemocnosti a využívání lékařské péče podle ras. Ale kdyby je Němci historicky měli, mohli se při začátcích epidemie soustředit na problém s muslimskou komunitou, připravit vhodné programy a způsob působení na tuto část obyvatel.
Jejích rozhodování by bylo efektivnější, veřejné prostředky by byly nasměrovány správným směrem na prevenci a osvětu a celkově by se ušetřilo. Bylo nesporně nemožné se problému zcela vyhnout, ale bylo možné ho zmírnit a vyřešit za podstatně nižších nákladů, než jaké je potřebné vynaložit nyní.
Politická korektnost je prostě v určitém smyslu slova paralelou ke lži. Můžeme se tvářit, že u kriminálních statistik není podstatné, jaké národnosti nebo rasy byl pachatel. Ona je to dokonce z mnoha pohledů i pravda. Ale pokud máme problém a chceme ho řešit, těžko to půjde bez informací. Čili to podstatné je.
Politická korektnost prostě brání řešit některé problémy tím, že nám neumožňuje problém poznat a racionálně analyzovat na základě maximálního množství informací. Pokud ale nejsme ochotní zjišťovat informace o několika sortách problémů, protože takové zjišťování informací považujeme za nekorektní, neslušné, nepřijatelné, porušující lidská práva a v důsledku ohrožující ústavní pořádek, pak nejsme schopni získat dostatečnou informovanost ani u ostatních sort problémů.
Je to jako kámen hozený doprostřed velkého rybníka. Těsně kolem dopadu změní hladinu naprosto zásadně. Na většině míst se projeví nepodstatně drobným výkyvem hladiny. Ale i ten je změnou, třebas téměř neviditelnou. A každá změna má svoje další následky. K pochopení těchto následků bychom ale museli mít informace o té změně.
V tomto smyslu slova je politická korektnost mimořádná zhouba.
Luboš Smrčka
Zemřel demýtizátor racionality
Než se do toho se svým kolegou Amosem Tverskym pořádně pustili, ekonomie byla přesvědčena, že v podstatě bohatě vystačí s matematickým aparátem, sofistikovanými vzorci a důvěrou v lidskou racionalitu.
Luboš Smrčka
Jak se to má s tou naší hlubokou krizí
Obecně panuje přesvědčení, že procházíme ekonomickou krizí. Dokonce i mnozí studenti na VŠE o tom často hovoří. Na to musím říct jediné: Krize vypadá skutečně jinak. Nemáme dobré časy. Ano. Ale krizi?
Luboš Smrčka
Je (nebo bude) čínská ekonomika větší než americká?
Studenti mi na pražské VŠE občas kladou vcelku záludné dotazy. Často jsou inspirované denním tiskem nebo úvahami na internetu. Jedním z oblíbených je: Kdy čínská ekonomika překoná svou velikostí americkou?
Luboš Smrčka
Plíživá, nenápadná a soustavná euroizace
Sleduji diskuse o euru s jistým pobavením. Bavíme se (s mimořádnou vášní) o přijetí eura v zemi, kde přesně ten proces (přijímá eura) průběžně a dosti dynamicky probíhá bez ohledu na to, co si kdo myslí a k čemu se kdo upíná.
Luboš Smrčka
Čína už není motor, sotva setrvačník
Samozřejmě to na Západě mnoho lidí nechce příliš slyšet, ale Čína byla v posledních dvou či dokonce třech dekádách jedním z motorů světové ekonomiky. Teď je z ní snad setrvačník. A málo stačí, aby byla brzdou.
Luboš Smrčka
Jak to, že ruská ekonomika roste a jak dlouho jí to vydrží?
Lidé občas mívají tendenci brát některé budoucí události jako hotovou věc, jako téměř osudově danou jistotu. Obvykle to nedělá žádné velké škody. Problém je, když jde o ekonomiku. Pak může být předpojatost problém.
Luboš Smrčka
Argentina: Pokusná laboratoř moderní ekonomie
Nový argentinský prezident Javier Milei zahájil asi největší ekonomický experiment od transformace postkomunistických ekonomik a od čínských reforem. A třetí největší od novozélandských reforem Rogera Douglase před čtyřiceti lety
Luboš Smrčka
Stoletý stařík, který změnil svět
Smrt Henryho Kissingera s konečnou platností uzavřela 20. století. Století, které bylo podobně rozporuplné, jako byl rozporuplný i sám Henry Kissinger: Nositel Nobelovy ceny míru, pro některé válečný zločinec.
Luboš Smrčka
Měli bychom s eurem nižší inflaci?
Podle informace Eurostatu poklesla inflace v říjnu v eurozóně na úroveň 2,9 procenta v meziročním vyjádření. Což je tedy o hodně lepší číslo, než v jaké jsme mohli doufat při stejném srovnání my (bylo to 9,5 procenta).
Luboš Smrčka
Konec Erdoganovy doktríny
Před několika týdny oslavila ekonomická věda (za tichého nezájmu médií) naprosté vítězství nad tezí, kterou by bylo možné v nadsázce nazvat Erdoganova doktrína. Ta zní (přesněji ta zněla): S inflací lze bojovat zlevňováním peněz.
Luboš Smrčka
Proč nerosteme? Protože proto!
Letošní růst ekonomiky je nerůst, řekl by prezident Klaus. On je to ve skutečnosti pokles – jakkoliv v pásmu, které by bylo lépe nazývat stagnací. Protože několik desetin je v tak agregovaném ukazateli, jako HDP, vlastně nula.
Luboš Smrčka
BRICS? Jako opravdu?
Summit BRICS v Johannesburgu vyvolal novou lavinu úvah o konci západní moci a nástupu nových zemí na světové kolbiště. Přesně to stejné poslouchám již 22 let od chvíle, kdy Jim O ́Neill z Goldman Sachs s tím názvem přišel.
Luboš Smrčka
Za nulové sociální dávky!
Většinu lidí to asi hodně překvapí, ale pokud by tato země škrtla najednou všechny platby občanům, které lze alespoň trochu označit za sociální dávky, schodek rozpočtu (aktuální) by se nesnížil ani o polovinu.
Luboš Smrčka
Kroupy nic nepopírají. Ani ledové
Nejsem klimatický alarmista. Pochybuji naopak, že za stav planety či tak zvané globální oteplování může lidská činnost. Ale letní závěje ledových krup nebudu používat jako podporu mých pochybností, protože závěje nic nedokazují.
Luboš Smrčka
Nic není zadarmo, i hotovost má náklady
Rád bych nadšené příznivce hotovosti upozornil, že nic není zadarmo. I hotovost má náklady. Možná nejsou tak vidět, jako náklady bezhotovostních plateb. Ale když něco není očividné, neznamená to neexistenci.
Luboš Smrčka
Mezi rozpočtovou Skyllou a Charybdou
Neříkám, že je úplně jedno, zda je v pololetí schodek státního rozpočtu 215 miliard nebo 271 miliard korun. Je to sakra rozdíl. Ale o budoucí české prosperitě bude rozhodovat něco jiného.
Luboš Smrčka
Nebojte se. Chtějte víc peněz
Nebojte se, řekněte si o přidání, pomůžete sobě i ekonomice. Vážně, je to tak. Výzkum společnosti PwC odhalil, že v disciplíně „chci za svoji práci více peněz“ jsou Češi nejhorší na světě. Tedy ze zkoumaných zemí.
Luboš Smrčka
O zemi žijící na dluh
Budu vám vyprávět pohádku o zemi, která si zvykla žít na dluh. Ta země se jmenuje Česká republika. V rámci úspor se rozhodla říkat si jenom Česko, má to méně písmenek. Ale jinak se v ní rozhazuje plnými hrstmi.
Luboš Smrčka
Vida, jak političky fungují
Francouzský Playboy si mne ruce. Státní tajemnice (což je ve Francii prakticky členka vlády) Marléne Schiappa vyprodala náklad 100 tisíc výtisků a zřejmě vyprodá i 60 tisíc kusů dotisku. A to jsou její fotky vskutku decentní.
Luboš Smrčka
Statistika jsou přesné součty nepřesných čísel
Statistika je samozřejmě důležitá. Ekonomové ostatně mají rádi statistiky, bez nich by byli v mnoha směrech v koncích. A proto také vědí lépe než kdo jiný, že statistika je skutečně jenom přesný součet nepřesných čísel.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 361
- Celková karma 21,50
- Průměrná čtenost 1391x