Ještě že středověk neznal motorovou pilu
Je to klam blízký především asi těm lidem, jimž leží ochrana přírody nejvíce na srdci. To je logické. Představa, že tím navazují na odkaz předků, dává jejich snaze vyšší význam, oporu v tradici a určitý „konzervativní“ rozměr. Ale i většina z těch, kterým ekologie zase neleží tak moc na srdci, by asi řekla, že středověký člověk chápal své přírodní okolí podstatně více než my.
Tak to ale skutečně nebylo.
Naši předkové, a celkem se nebojím tvrdit, že už od pradávných časů, brali přírodu jako zdroj, jako něco, co si lze vzít, přetvořit a využít na věci, které jsou potřeba. Nic více. Ani nic méně. Nějaká odpovědnost k budoucnosti? To je popravdě ve vztahu k přírodě ve smyslu našeho okolí a prostředí skutečně až výmysl posledních desetiletí.
Proč složitě vysvětlovat, když postačí celkem jednoduché příklady – a vlastně si všichni vzpomeneme, že je známe, že jsme ty příběhy už slyšeli.
Proč třeba v Libanonu (kromě státní vlajky a pár rezervací) v podstatě nenarazíte na libanonský cedr? Protože všechny skončily přetvořené na hrdé loďstvo Féničanů, přinejmenším obchodních vládců Středozemního moře.
Podobné je to v rozsáhlých oblastech Španělska, které doplatily na mohutný rozvoj obchodu, a tedy divokou stavbu lodí v pokolumbovské éře, renesanční Anglie byla prakticky naprosto odlesněna – zase kvůli loďstvu. Východní Krkonoše byly absolutně vytěženy a dřevo z nich skončilo především v kutnohorských stříbrných dolech a v milířích jako dřevěné uhlí, které pak dodávalo teplo prvním sklárnám a dalším výrobnám počínajícího průmyslu. Ve skutečnosti by se takových příkladů daly posbírat stovky, a to včetně menších či větších regionálních ekologických katastrof.
Třeba mohutné záplavy časté i nyní na dolních tocích Missouri a Mississippi začaly poté, co byly na jejich březích vykáceny všechny lesy – dřevo skončilo v kotlích nového vynálezu, kolesového parníku. Řeka se částečně zanesla, stala se mělčí a na řadě míst se posunulo koryto.
A tak dále. Shrnuto: Naši předci brali přírodu především jako objekt exploatace. Tečka.
Jak si ale vysvětlit celé generace zemědělců, kteří bránili erozi svých polí často velmi jednoduchými, ale nesmírně pracnými postupy? Třeba tím, že na svažitých polích jednou za čas „sebrali“ dolní pás a vyvezli ho naopak na horní konec? To přece dokazuje velmi úzké sepjetí s přírodou.
Jistě. Ale především to ukazuje sepjetí s majetkem a zodpovědné vlastnictví. Pole bylo investice, základ všeho ostatního zajištění rodu. Líný soused, který o své podobně svažité pole nepečoval, měl daleko nižší úrodu, protože nejlepší zem mu odplavala s dešti. Prostě se vyplatilo vynaložit to skutečně obrovské úsilí a pole udržovat v nejlepším dosažitelném stavu. Není v tom ekologie a láska k přírodě (nijak je nisnižuji). Je v tom ekonomika.
K nezřízené a ničivé exploataci přírodních zdrojů docházelo a dochází (třeba v rybolovu, jak ukazují nájezdy čínských rybářských flotil) tehdy, pokud není jasně definován vlastník nebo v těch případech, kdy zisk z rychlé a devastující akce výrazně převýšil potenciál dlouhodobého využívání zdroje. Láska k pitoreskním výjevům idealizované minulosti je absurdní a je to upínání se k něčemu, co nikdy nebylo a nikdy nefungovalo.
Ochrana přírody je z hlediska historie vlastně horká novinka posledních desetiletí a v nějakých náznacích posledních sto, maximálně 150 let – ale to saháme už k prvním vlaštovkám. Jinak platí věta, kterou jsem nedávno zaslechl v rádiu: Jediné naše štěstí je, že se naši dávní předkové nedostali k motorové pile. To bychom strom znali jen z učebnic biologie.
Luboš Smrčka
Zemřel demýtizátor racionality
Než se do toho se svým kolegou Amosem Tverskym pořádně pustili, ekonomie byla přesvědčena, že v podstatě bohatě vystačí s matematickým aparátem, sofistikovanými vzorci a důvěrou v lidskou racionalitu.
Luboš Smrčka
Jak se to má s tou naší hlubokou krizí
Obecně panuje přesvědčení, že procházíme ekonomickou krizí. Dokonce i mnozí studenti na VŠE o tom často hovoří. Na to musím říct jediné: Krize vypadá skutečně jinak. Nemáme dobré časy. Ano. Ale krizi?
Luboš Smrčka
Je (nebo bude) čínská ekonomika větší než americká?
Studenti mi na pražské VŠE občas kladou vcelku záludné dotazy. Často jsou inspirované denním tiskem nebo úvahami na internetu. Jedním z oblíbených je: Kdy čínská ekonomika překoná svou velikostí americkou?
Luboš Smrčka
Plíživá, nenápadná a soustavná euroizace
Sleduji diskuse o euru s jistým pobavením. Bavíme se (s mimořádnou vášní) o přijetí eura v zemi, kde přesně ten proces (přijímá eura) průběžně a dosti dynamicky probíhá bez ohledu na to, co si kdo myslí a k čemu se kdo upíná.
Luboš Smrčka
Čína už není motor, sotva setrvačník
Samozřejmě to na Západě mnoho lidí nechce příliš slyšet, ale Čína byla v posledních dvou či dokonce třech dekádách jedním z motorů světové ekonomiky. Teď je z ní snad setrvačník. A málo stačí, aby byla brzdou.
Luboš Smrčka
Jak to, že ruská ekonomika roste a jak dlouho jí to vydrží?
Lidé občas mívají tendenci brát některé budoucí události jako hotovou věc, jako téměř osudově danou jistotu. Obvykle to nedělá žádné velké škody. Problém je, když jde o ekonomiku. Pak může být předpojatost problém.
Luboš Smrčka
Argentina: Pokusná laboratoř moderní ekonomie
Nový argentinský prezident Javier Milei zahájil asi největší ekonomický experiment od transformace postkomunistických ekonomik a od čínských reforem. A třetí největší od novozélandských reforem Rogera Douglase před čtyřiceti lety
Luboš Smrčka
Stoletý stařík, který změnil svět
Smrt Henryho Kissingera s konečnou platností uzavřela 20. století. Století, které bylo podobně rozporuplné, jako byl rozporuplný i sám Henry Kissinger: Nositel Nobelovy ceny míru, pro některé válečný zločinec.
Luboš Smrčka
Měli bychom s eurem nižší inflaci?
Podle informace Eurostatu poklesla inflace v říjnu v eurozóně na úroveň 2,9 procenta v meziročním vyjádření. Což je tedy o hodně lepší číslo, než v jaké jsme mohli doufat při stejném srovnání my (bylo to 9,5 procenta).
Luboš Smrčka
Konec Erdoganovy doktríny
Před několika týdny oslavila ekonomická věda (za tichého nezájmu médií) naprosté vítězství nad tezí, kterou by bylo možné v nadsázce nazvat Erdoganova doktrína. Ta zní (přesněji ta zněla): S inflací lze bojovat zlevňováním peněz.
Luboš Smrčka
Proč nerosteme? Protože proto!
Letošní růst ekonomiky je nerůst, řekl by prezident Klaus. On je to ve skutečnosti pokles – jakkoliv v pásmu, které by bylo lépe nazývat stagnací. Protože několik desetin je v tak agregovaném ukazateli, jako HDP, vlastně nula.
Luboš Smrčka
BRICS? Jako opravdu?
Summit BRICS v Johannesburgu vyvolal novou lavinu úvah o konci západní moci a nástupu nových zemí na světové kolbiště. Přesně to stejné poslouchám již 22 let od chvíle, kdy Jim O ́Neill z Goldman Sachs s tím názvem přišel.
Luboš Smrčka
Za nulové sociální dávky!
Většinu lidí to asi hodně překvapí, ale pokud by tato země škrtla najednou všechny platby občanům, které lze alespoň trochu označit za sociální dávky, schodek rozpočtu (aktuální) by se nesnížil ani o polovinu.
Luboš Smrčka
Kroupy nic nepopírají. Ani ledové
Nejsem klimatický alarmista. Pochybuji naopak, že za stav planety či tak zvané globální oteplování může lidská činnost. Ale letní závěje ledových krup nebudu používat jako podporu mých pochybností, protože závěje nic nedokazují.
Luboš Smrčka
Nic není zadarmo, i hotovost má náklady
Rád bych nadšené příznivce hotovosti upozornil, že nic není zadarmo. I hotovost má náklady. Možná nejsou tak vidět, jako náklady bezhotovostních plateb. Ale když něco není očividné, neznamená to neexistenci.
Luboš Smrčka
Mezi rozpočtovou Skyllou a Charybdou
Neříkám, že je úplně jedno, zda je v pololetí schodek státního rozpočtu 215 miliard nebo 271 miliard korun. Je to sakra rozdíl. Ale o budoucí české prosperitě bude rozhodovat něco jiného.
Luboš Smrčka
Nebojte se. Chtějte víc peněz
Nebojte se, řekněte si o přidání, pomůžete sobě i ekonomice. Vážně, je to tak. Výzkum společnosti PwC odhalil, že v disciplíně „chci za svoji práci více peněz“ jsou Češi nejhorší na světě. Tedy ze zkoumaných zemí.
Luboš Smrčka
O zemi žijící na dluh
Budu vám vyprávět pohádku o zemi, která si zvykla žít na dluh. Ta země se jmenuje Česká republika. V rámci úspor se rozhodla říkat si jenom Česko, má to méně písmenek. Ale jinak se v ní rozhazuje plnými hrstmi.
Luboš Smrčka
Vida, jak političky fungují
Francouzský Playboy si mne ruce. Státní tajemnice (což je ve Francii prakticky členka vlády) Marléne Schiappa vyprodala náklad 100 tisíc výtisků a zřejmě vyprodá i 60 tisíc kusů dotisku. A to jsou její fotky vskutku decentní.
Luboš Smrčka
Statistika jsou přesné součty nepřesných čísel
Statistika je samozřejmě důležitá. Ekonomové ostatně mají rádi statistiky, bez nich by byli v mnoha směrech v koncích. A proto také vědí lépe než kdo jiný, že statistika je skutečně jenom přesný součet nepřesných čísel.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 361
- Celková karma 21,50
- Průměrná čtenost 1391x