Biden sklízí Trumpa protože za rohem je Čína
Boeing versus Airbus. Souboj o pozici lídra trhu v leteckém průmyslu se už před dlouhými lety stal kolbištěm ani ne tak inženýrů a designérů, ale úředníků, právníků a především politiků. Obě strany Atlantického oceánu toužily po vítězství. Letecký průmysl je tahounem v oblasti technologií, kdo vyrábí více lepších letadel, ten si pozvedá svoji produkci v širokém spektru navazujících odvětví. Takže samozřejmě na konci jde o to, kdo prodá více, ale je to podobné, jako když jeden tým z průměrné fotbalové soutěže postoupí do Ligy mistrů. Přijdou velké peníze a ty se postupně rozlijí do systému díky lépe zaplaceným přestupům a podobně.
Jelikož jsme (snad) na konci tohoto dlouhého antisubvenčního sporu, nemá už asi cenu snažit se zjistit, „kdo si začal“. Oč šlo je ale podstatné – obě strany se navzájem obviňovaly, že americká vláda a Evropská komise pomáhají tomu svému „koni“ formou subvencí a pomocí vybočujících z pravidel volného obchodu. Takže obě firmy mohly pronikat na konkurentův domácí trh snadněji tlačeny daňovými výhodami či podporou výzkumu.
Následovala cla. Nejdříve na letouny jako takové, později i na řadu jiných a často naprosto nesouvisejících produktů, mezi kterými se ocitly i takové specialitky jako zmíněné víno či motorky.
Předchozí americký prezident Donald Trump vzájemný spor převedl do stavu studené a pak i horké obchodní války. Eskalace byla značná a objemy clem postihovaného zboží rostly.
A s tím se také obě strany postupně unavovaly až mohlo dojít k průlomu. Ironií osudu nastal v době, kdy na obou stranách oceánu v klíčových pozicích působí politici spíše málo výrazní, ale možná právě takových bylo potřeba, aby se předchozí vyhrocení mohlo rychle zlomit do společného zvolání „Co blázníme? Máme to zapotřebí?“
Donaldu Trumpovi je třeba připočítat k dobru, že on celou dobu pojmenovával spor s Evropou jednoznačně a otevřeně. Samozřejmě bez toho, že by připouštěl nesporný fakt, že i jeho předchůdci lili do leteckého průmyslu prostředky na podporu konkurenční schopnosti s cílem zadupat Airbus do země.
Ale odchod Donalda Trumpa z funkce byl jenom jedním z důvodů, proč Evropa a Amerika tak najednou našli společnou řeč. Tím dalším je Čína, kde státem podporovaný letecký průmysl velmi rychle vstřebává nejen bohatou vládní podporu, ale také technologické dovednosti získávané díky masivním investicím země do obranného průmyslu. Tedy do zbrojení, chcete-li. Což je prostě totéž.
Pokud se nic nezhatí, dohoda bude na stole velmi brzy. A kdo pečlivě poslouchá kusé informace z Washingtonu i z Bruselu, nemůže jinak, než to vidět jako první etapu společného káravého pohledu do Pekingu.
Jak v Evropě, tak i v USA sílí pocit, že čínský růst (ekonomický) a emancipace (růst vlivu) již dávno překročily hranici, kdy na ně šlo reagovat chápavým úsměvem a blahosklonně. Čínský raketový ekonomický vzestup dosud těží z asymetrie, kdy světové trhy jsou Číně velmi otevřené, čínský trh je ale nepoměrně uzavřenější a plný překážek administrativních i vysloveně regulatorních. V posledních letech na to reagovala spousta zemí například zákazem prodejů některých (technologických) firem do čínských rukou. Ale už i vrabci na střeše si šeptají, že v příští obchodní válce půjde o daleko více a proti Číně bude stát evropsko-americká koalice odhodlaná přivřít východní velmoci (to již skutečně není přehnané) vlastní trhy. Ostatně – systémově nikoliv ne nepodobně, jak to udělal před několika lety Donald Trump (a získal od Pekingu řadu ústupků).
Uzavření případu Boeing – Airbus není z globálního hlediska koncem obchodních sporů. Berme ho spíše jako doklad uzavření nově koncipované koalice, která svou pozornost a sílu prostě jenom obrátí jinam. A to ke sporu, jehož význam a hloubka budou daleko větší. A který dost možná v nedaleké době rozdělí svět na zcela nově postavené sféry vlivu.
Luboš Smrčka
Zemřel demýtizátor racionality
Než se do toho se svým kolegou Amosem Tverskym pořádně pustili, ekonomie byla přesvědčena, že v podstatě bohatě vystačí s matematickým aparátem, sofistikovanými vzorci a důvěrou v lidskou racionalitu.
Luboš Smrčka
Jak se to má s tou naší hlubokou krizí
Obecně panuje přesvědčení, že procházíme ekonomickou krizí. Dokonce i mnozí studenti na VŠE o tom často hovoří. Na to musím říct jediné: Krize vypadá skutečně jinak. Nemáme dobré časy. Ano. Ale krizi?
Luboš Smrčka
Je (nebo bude) čínská ekonomika větší než americká?
Studenti mi na pražské VŠE občas kladou vcelku záludné dotazy. Často jsou inspirované denním tiskem nebo úvahami na internetu. Jedním z oblíbených je: Kdy čínská ekonomika překoná svou velikostí americkou?
Luboš Smrčka
Plíživá, nenápadná a soustavná euroizace
Sleduji diskuse o euru s jistým pobavením. Bavíme se (s mimořádnou vášní) o přijetí eura v zemi, kde přesně ten proces (přijímá eura) průběžně a dosti dynamicky probíhá bez ohledu na to, co si kdo myslí a k čemu se kdo upíná.
Luboš Smrčka
Čína už není motor, sotva setrvačník
Samozřejmě to na Západě mnoho lidí nechce příliš slyšet, ale Čína byla v posledních dvou či dokonce třech dekádách jedním z motorů světové ekonomiky. Teď je z ní snad setrvačník. A málo stačí, aby byla brzdou.
Luboš Smrčka
Jak to, že ruská ekonomika roste a jak dlouho jí to vydrží?
Lidé občas mívají tendenci brát některé budoucí události jako hotovou věc, jako téměř osudově danou jistotu. Obvykle to nedělá žádné velké škody. Problém je, když jde o ekonomiku. Pak může být předpojatost problém.
Luboš Smrčka
Argentina: Pokusná laboratoř moderní ekonomie
Nový argentinský prezident Javier Milei zahájil asi největší ekonomický experiment od transformace postkomunistických ekonomik a od čínských reforem. A třetí největší od novozélandských reforem Rogera Douglase před čtyřiceti lety
Luboš Smrčka
Stoletý stařík, který změnil svět
Smrt Henryho Kissingera s konečnou platností uzavřela 20. století. Století, které bylo podobně rozporuplné, jako byl rozporuplný i sám Henry Kissinger: Nositel Nobelovy ceny míru, pro některé válečný zločinec.
Luboš Smrčka
Měli bychom s eurem nižší inflaci?
Podle informace Eurostatu poklesla inflace v říjnu v eurozóně na úroveň 2,9 procenta v meziročním vyjádření. Což je tedy o hodně lepší číslo, než v jaké jsme mohli doufat při stejném srovnání my (bylo to 9,5 procenta).
Luboš Smrčka
Konec Erdoganovy doktríny
Před několika týdny oslavila ekonomická věda (za tichého nezájmu médií) naprosté vítězství nad tezí, kterou by bylo možné v nadsázce nazvat Erdoganova doktrína. Ta zní (přesněji ta zněla): S inflací lze bojovat zlevňováním peněz.
Luboš Smrčka
Proč nerosteme? Protože proto!
Letošní růst ekonomiky je nerůst, řekl by prezident Klaus. On je to ve skutečnosti pokles – jakkoliv v pásmu, které by bylo lépe nazývat stagnací. Protože několik desetin je v tak agregovaném ukazateli, jako HDP, vlastně nula.
Luboš Smrčka
BRICS? Jako opravdu?
Summit BRICS v Johannesburgu vyvolal novou lavinu úvah o konci západní moci a nástupu nových zemí na světové kolbiště. Přesně to stejné poslouchám již 22 let od chvíle, kdy Jim O ́Neill z Goldman Sachs s tím názvem přišel.
Luboš Smrčka
Za nulové sociální dávky!
Většinu lidí to asi hodně překvapí, ale pokud by tato země škrtla najednou všechny platby občanům, které lze alespoň trochu označit za sociální dávky, schodek rozpočtu (aktuální) by se nesnížil ani o polovinu.
Luboš Smrčka
Kroupy nic nepopírají. Ani ledové
Nejsem klimatický alarmista. Pochybuji naopak, že za stav planety či tak zvané globální oteplování může lidská činnost. Ale letní závěje ledových krup nebudu používat jako podporu mých pochybností, protože závěje nic nedokazují.
Luboš Smrčka
Nic není zadarmo, i hotovost má náklady
Rád bych nadšené příznivce hotovosti upozornil, že nic není zadarmo. I hotovost má náklady. Možná nejsou tak vidět, jako náklady bezhotovostních plateb. Ale když něco není očividné, neznamená to neexistenci.
Luboš Smrčka
Mezi rozpočtovou Skyllou a Charybdou
Neříkám, že je úplně jedno, zda je v pololetí schodek státního rozpočtu 215 miliard nebo 271 miliard korun. Je to sakra rozdíl. Ale o budoucí české prosperitě bude rozhodovat něco jiného.
Luboš Smrčka
Nebojte se. Chtějte víc peněz
Nebojte se, řekněte si o přidání, pomůžete sobě i ekonomice. Vážně, je to tak. Výzkum společnosti PwC odhalil, že v disciplíně „chci za svoji práci více peněz“ jsou Češi nejhorší na světě. Tedy ze zkoumaných zemí.
Luboš Smrčka
O zemi žijící na dluh
Budu vám vyprávět pohádku o zemi, která si zvykla žít na dluh. Ta země se jmenuje Česká republika. V rámci úspor se rozhodla říkat si jenom Česko, má to méně písmenek. Ale jinak se v ní rozhazuje plnými hrstmi.
Luboš Smrčka
Vida, jak političky fungují
Francouzský Playboy si mne ruce. Státní tajemnice (což je ve Francii prakticky členka vlády) Marléne Schiappa vyprodala náklad 100 tisíc výtisků a zřejmě vyprodá i 60 tisíc kusů dotisku. A to jsou její fotky vskutku decentní.
Luboš Smrčka
Statistika jsou přesné součty nepřesných čísel
Statistika je samozřejmě důležitá. Ekonomové ostatně mají rádi statistiky, bez nich by byli v mnoha směrech v koncích. A proto také vědí lépe než kdo jiný, že statistika je skutečně jenom přesný součet nepřesných čísel.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 361
- Celková karma 21,50
- Průměrná čtenost 1391x