Samozřejmě nikoliv. Důvody, kvůli kterým to naprosto není potíž, jsou nesporné a naprosto jasné. Přesto jsem narazil před pár dny na situaci, ve které tento ekonomický příběh vyvolal u řady lidí téměř vztek a beznadějné zoufání „kam to ten náš svět spěje“.
Myšlenkový omyl, který ono nemalé množství lidí svedl až na hranu existencionální hlubiny, se však opakuje často a neutuchající jistotou. Proto bude užitečné podívat se na něj trošku pečlivěji.
Celé to vzniklo takto.
Známý český ekonom Tomáš Sedláček zveřejňuje obvykle svoje články a blogy z ekonomicky zaměřeného tisku i na facebookovém profilu. Autorsky je to pochopitelné – jeho texty bývají v placených sekcích a Sedláček je jistě raději, když si článek přečte víc lidí. Zatímco ale na původních místech má vcelku jistotu poměrně ekonomicky vzdělaného publika, které s ním jistě mnohdy nesouhlasí (také někdy patřím do této skupiny), ale následné hovory se drží tématu a argumentů, na sociálních sítích se vydává na expedici do hlubin poněkud z hlediska chápání hospodářských zákonitostí temnějších.
A je to poznat.
Stačí si ale prolétnout pár reakcí v diskusi pod textem o tom, jak se mění struktura tvorby hrubého domácího produktu a jak svoje místo zaujímá tak zvaný kreativní průmysl. a chtělo by se s filmovou klasikou Vesničko má středisková říct: „To neděláš dobře s tou sirkou, Jaromíre.“
Znám to ze své autorské praxe. Je jistě poněkud frustrující pokusit se vyjádřit nějaké myšlenky co nejjasněji a naprosto pochopitelným způsobem... A pak číst beznadějně zmatené poznámky některých diskutérů.
Ale jak říkám – v tomto případě je mimořádně zajímavá linka: 200 let dozadu tvořilo HDP Dánska ze 60 procent zemědělství, nyní je to jedno procento. Reakce diskutujících: Není divu, že se svět kazí, když nevyrábíme potraviny.
Pokles počtu zaměstnanců a pokles podílu zemědělství na tvorbě HDP není způsoben tím, že by se skutečně přestávaly pěstovat plodiny a hospodařit. Důvodem je obrovský růst produktivity práce, který je dán novými odrůdami plodin, hnojivy i například stále v (iDnes/public domain)
Tak se na to podívejme. Za prvé je třeba si zcela otevřeně přiznat, že před takovými 2000 lety tvořilo zemědělství v Dánsku i v Čechách odhadem tak 90 procent HDP. Nízké výnosy plodin a řada dalších okolností nedávaly příliš mnoho jiných možností. Stejně tehdy jako před těmi 200 lety lze vcelku s jistotou tvrdit, že jakkoliv byla valná část lidské snahy zaměřena na „uživit se“ ve smyslu „mít co jíst“, tak dnešní jedno procento HDP znamená co do fyzického objemu daleko větší hromadu mléka, másla, obilí a dalších komodit, než v oněch minulých dobách.
Je to dáno dlouhou řadou důvodů. Namátkou: Nové odrůdy rostlin, hnojiva, mechanizace a tak dále, a tak dále. Zatímco tedy v minulosti se o výživu musela starat většina společnosti, v současnosti stačí ke splnění stejného úkolu pouhý zlomek. Říká se tomu celkově růst produktivity práce. A právě skutečnost, že díky změnám se část společnosti mohla začít místo okopávání polí věnovat jiným ekonomickým činnostem, vedla k uvolnění obrovského potenciálu a k onomu mimořádnému růstu životní úrovně.
Člověk by předpokládal, že když už někdo čte text o ekonomice, bude schopen tuto elementární úvahu učinit, aniž by musela být v textu popsána. Zjevně nikoliv.
Samozřejmě jde v případu reakcí na text Tomáše Sedláčka o v podstatě o anekdotu. Dokonce úsměvnou, dokud si člověk neuvědomí, že podobných „zkratů“ vidíme kolem sebe každý den stovky a tisíce a že některé jsou nejen masově přijímány, ale dokonce se stávají důležitou okolností rozhodovacích procesů.
Zase jen namátkou: Stát samozřejmě není od toho, aby vařil pivo nebo vlastnil hotel. Jak dlouho ale diskutujeme o Budvaru či Thermalu a jejich privatizaci? Současná obrovská inflace vznikla obrovskou nabídkou peněz, ale stejně zde existuje velký tlak na to, abychom tuto inflaci řešili další obrovskou nabídkou peněz. Průměrný úrok z nových státních dluhopisů vzrostl za dva roky z necelého procenta na skoro šest procent, a přesto slyšíme hlasy, že další máme nízký dluh a další zadlužení není problém.
Zatímco děs internetových diskusí z toho, že chudáci Dánové asi vymřou, když jejich HDP tvoří zemědělství jen z jednoho procenta, může ještě vzbuzovat úsměv, každý den kolem sebe vidíme příklady principiálně naprosto stejných omylů, které se stávají součástí naší budoucnosti. Temnou součástí naší budoucnosti, slušelo by se dodat.
