Na co je pistole, která nestřílí?
Je fakt, že ekonomie není zase tak úplně matematika, jako spíše jde o vědu sociální. Jenže díky úctyhodnému aparátu a řadě vskutku objektivizovaných postupů se dokáže dostat nad základní subjektivní rovinu, která jinak sociální vědy vcelku charakterizuje.
Čili ekonomové by měli být ti lidé, kteří v dnešní situaci budou urputně opakovat některá stanoviska odpovídající ekonomickému poznání, jakkoliv tato stanoviska mohou být nepříjemná a pro mnoho lidí nepřijatelná.
Příklad takového tvrzení: Pokud v naší situaci prakticky nulového ekonomického růstu a v podstatě nulového růstu produktivity práce budou růst mzdy a platy stejně jako se zvyšuje cenová hladina, tak se inflace nikdy nezpomalí. Já lidsky chápu, že to je těžko akceptovatelné, když reálné mzdy klesají, a rozumím, že s tímto postojem se „nedají vyhrát volby“, ale je mi líto, jde o ekonomickou zákonitost.
Jiný příklad: Rozhovor s vojenským analytikem je rámován titulkem, podle kterého jsou skvělé kvality letounů F-35 znehodnoceny vysokými pořizovacími a provozními náklady. To přímo křičí po ekonomickém pohledu na věc, vždyť tam čteme o utrácení peněz.
Je lépe to vzít trošku zeširoka. V ekonomii hraje velkou roli otázka paradoxu hodnoty. Vysvětluje, proč statky nezbytné k životu (například voda), mají relativně nízkou hodnotu (cenu), zatímco mnohé statky v podstatě naprosto zbytné (obvykle se uvádějí diamanty) mají hodnotu (cenu) nepoměrně vyšší.
Jak je to možné, když bez vody nepřežijeme, ale bez diamantů vcelku snadno?
Vysvětlení je prosté: Hodnota (cena) není vyjádřením celkového užitku statku, je vyjádření m pouze jeho mezního užitku. Tedy pokud by byl vody absolutní nedostatek, její cena by byla naopak astronomická, dokud je ji však alespoň relativní dostatek, bude oproti diamantům levná.
Což se dá převést do příkladu s pistolí. Budu bydlet na samotě u lesa, kde se občas potloukají skutečně divní pobudové. Pořídím si proto ke své ochraně pistoli. Mohu si koupit celkem levnou, na údržbu zcela nenáročnou, ale z principu konstrukce nespolehlivou a málo účinnou zbraň, nebo drahou, leč naprosto spolehlivou a vysoce účinnou zbraň, kterou ale musím často olejovat a ošetřovat. Rozhodnutí bude zřejmě vyházet z míry mých obav z útoku. Jestliže budu hrozbu považovat za opravdu reálnou, jediným racionálním řešením je drahá účinná zbraň. Koupě levné a málo účinné zbraně je čistým vyhozením peněz. Sice vynaložím relativně nízkou sumu a na pistoli nebudu muset roky sáhnout, avšak pokud bude hrozba naplněna a zbraň útočníka neodradí nebo přímo selže, pak jsou fatální následky takového šetření zjevné.
Popravdě: Racionálním jednání při malé obavě z útoku je nekupovat nic. Ale to už bychom se do těch úvah příliš vnořili.
S letadly pro české letectvo je to přesně stejné jako s tou pistolí pro obyvatele ohrožené samoty. Paradox hodnoty nám říká, že cenu a provozní náklady pořízených letadel je nutné měřit nejen jejich mezním užitkem, ale také celkovým. Mezní užitek letadel je v podstatě nulový, jsou s nimi právě jen náklady. Celkový užitek v podobě jejich odstrašujícího významu a účinnosti v případě jejich skutečného použití je obrovský. Jinak řečeno: Jestliže skutečně předpokládám, že potřebuji letadla kvůli odstrašení nepřítele a pro skutečný boj, pak má smysl koupit pouze ta, jejichž odstrašující a reálná bojová hodnota je maximální možná nebo alespoň vyšší než to, co má k dispozici potenciální nepřítel.
Nechci se tvářit jako odborník na obranu a vojenskou techniku. Naprosto nerozumím detailům, parametrům letadel a ničemu takovému, v žádném případě nechci mluvit do toho, která z nabízejících se možností odpovídá potřebě odstrašení a bojové kvality. Ale ekonomicky platí: Smysl má investovat jenom do takového řešení, které bude v bojové kvalitě překonávat potenciálního protivníka, povede k jeho zastrašení a případně k převaze při skutečném použití. Cenový kompromis nemá z hlediska celkové hodnoty smysl.
Samozřejmě lze tvrdit, že ve skutečnosti v žádném nebezpečí nejsme a nikdo se nás napadnout nechystá.
Nehodlám s tím v souvislosti se současnou situací nijak polemizovat. To přenechám s radostí politikům a politologům. Nicméně stačí se podívat na minulost a trochu pečlivěji prozkoumat ekonomické souvislosti válečných konfliktů, aby bylo jasné, že napříč dějinami je jediným skutečně spolehlivým způsobem, jak válce zabránit, vytvoření takové situace, kdy náklady konfliktu budou pro protivníka nepřiměřeně vysoké.
Ostatně platí: „Qui desiderat pacem, preaparet bellum“. Tedy: „Kdo si přeje mír, ať připravuje válku“. Vlastní zbrojení není nic jiného než přesvědčování potenciálních nepřátel, že případný válečný spor by byl pro ně nadmíru nákladný.
Je to v podstatě čistá ekonomie a ten vztah by bylo dokonce možné vyjádřit nějakou rovnicí. Jediným problémem by bylo vnést do ní míru iracionality jednání potenciálního útočníka. To by byl těžký oříšek. Ale vztah mezi vlastní zbrojní investicí a škodou, kterou jsme schopni způsobit útočníkovi na jeho majetku a lidských zdrojích, to by sestavit šlo vcelku snadno.
Bohužel syrový ekonomický pohled na věc bývá v našich časech mnohdy přehlušen samými „co by kdyby“.
Takže když mluvíme o mzdách (abychom se vrátili k prvnímu případu), slýcháme „ti lidé si to zaslouží“, což je používáno jako argument způsobem, jako by to někdo snad zpochybňoval. Ale to, že si někdo něco zaslouží neznamená, že je možné, aby to dostal.
V hovorech kolem stihaček slýcháme „bude to drahé a stejně je nepoužijeme“. Nu, o to přece jde, abychom je nepoužili. To je jejich skutečný smysl.
Je dobré alespoň někdy všechna ta „ale“ a podobně maskované negace odhodit a zkusit si v problému najít onen základní a obvykle ekonomický vztah
Luboš Smrčka
Zemřel demýtizátor racionality
Než se do toho se svým kolegou Amosem Tverskym pořádně pustili, ekonomie byla přesvědčena, že v podstatě bohatě vystačí s matematickým aparátem, sofistikovanými vzorci a důvěrou v lidskou racionalitu.
Luboš Smrčka
Jak se to má s tou naší hlubokou krizí
Obecně panuje přesvědčení, že procházíme ekonomickou krizí. Dokonce i mnozí studenti na VŠE o tom často hovoří. Na to musím říct jediné: Krize vypadá skutečně jinak. Nemáme dobré časy. Ano. Ale krizi?
Luboš Smrčka
Je (nebo bude) čínská ekonomika větší než americká?
Studenti mi na pražské VŠE občas kladou vcelku záludné dotazy. Často jsou inspirované denním tiskem nebo úvahami na internetu. Jedním z oblíbených je: Kdy čínská ekonomika překoná svou velikostí americkou?
Luboš Smrčka
Plíživá, nenápadná a soustavná euroizace
Sleduji diskuse o euru s jistým pobavením. Bavíme se (s mimořádnou vášní) o přijetí eura v zemi, kde přesně ten proces (přijímá eura) průběžně a dosti dynamicky probíhá bez ohledu na to, co si kdo myslí a k čemu se kdo upíná.
Luboš Smrčka
Čína už není motor, sotva setrvačník
Samozřejmě to na Západě mnoho lidí nechce příliš slyšet, ale Čína byla v posledních dvou či dokonce třech dekádách jedním z motorů světové ekonomiky. Teď je z ní snad setrvačník. A málo stačí, aby byla brzdou.
Luboš Smrčka
Jak to, že ruská ekonomika roste a jak dlouho jí to vydrží?
Lidé občas mívají tendenci brát některé budoucí události jako hotovou věc, jako téměř osudově danou jistotu. Obvykle to nedělá žádné velké škody. Problém je, když jde o ekonomiku. Pak může být předpojatost problém.
Luboš Smrčka
Argentina: Pokusná laboratoř moderní ekonomie
Nový argentinský prezident Javier Milei zahájil asi největší ekonomický experiment od transformace postkomunistických ekonomik a od čínských reforem. A třetí největší od novozélandských reforem Rogera Douglase před čtyřiceti lety
Luboš Smrčka
Stoletý stařík, který změnil svět
Smrt Henryho Kissingera s konečnou platností uzavřela 20. století. Století, které bylo podobně rozporuplné, jako byl rozporuplný i sám Henry Kissinger: Nositel Nobelovy ceny míru, pro některé válečný zločinec.
Luboš Smrčka
Měli bychom s eurem nižší inflaci?
Podle informace Eurostatu poklesla inflace v říjnu v eurozóně na úroveň 2,9 procenta v meziročním vyjádření. Což je tedy o hodně lepší číslo, než v jaké jsme mohli doufat při stejném srovnání my (bylo to 9,5 procenta).
Luboš Smrčka
Konec Erdoganovy doktríny
Před několika týdny oslavila ekonomická věda (za tichého nezájmu médií) naprosté vítězství nad tezí, kterou by bylo možné v nadsázce nazvat Erdoganova doktrína. Ta zní (přesněji ta zněla): S inflací lze bojovat zlevňováním peněz.
Luboš Smrčka
Proč nerosteme? Protože proto!
Letošní růst ekonomiky je nerůst, řekl by prezident Klaus. On je to ve skutečnosti pokles – jakkoliv v pásmu, které by bylo lépe nazývat stagnací. Protože několik desetin je v tak agregovaném ukazateli, jako HDP, vlastně nula.
Luboš Smrčka
BRICS? Jako opravdu?
Summit BRICS v Johannesburgu vyvolal novou lavinu úvah o konci západní moci a nástupu nových zemí na světové kolbiště. Přesně to stejné poslouchám již 22 let od chvíle, kdy Jim O ́Neill z Goldman Sachs s tím názvem přišel.
Luboš Smrčka
Za nulové sociální dávky!
Většinu lidí to asi hodně překvapí, ale pokud by tato země škrtla najednou všechny platby občanům, které lze alespoň trochu označit za sociální dávky, schodek rozpočtu (aktuální) by se nesnížil ani o polovinu.
Luboš Smrčka
Kroupy nic nepopírají. Ani ledové
Nejsem klimatický alarmista. Pochybuji naopak, že za stav planety či tak zvané globální oteplování může lidská činnost. Ale letní závěje ledových krup nebudu používat jako podporu mých pochybností, protože závěje nic nedokazují.
Luboš Smrčka
Nic není zadarmo, i hotovost má náklady
Rád bych nadšené příznivce hotovosti upozornil, že nic není zadarmo. I hotovost má náklady. Možná nejsou tak vidět, jako náklady bezhotovostních plateb. Ale když něco není očividné, neznamená to neexistenci.
Luboš Smrčka
Mezi rozpočtovou Skyllou a Charybdou
Neříkám, že je úplně jedno, zda je v pololetí schodek státního rozpočtu 215 miliard nebo 271 miliard korun. Je to sakra rozdíl. Ale o budoucí české prosperitě bude rozhodovat něco jiného.
Luboš Smrčka
Nebojte se. Chtějte víc peněz
Nebojte se, řekněte si o přidání, pomůžete sobě i ekonomice. Vážně, je to tak. Výzkum společnosti PwC odhalil, že v disciplíně „chci za svoji práci více peněz“ jsou Češi nejhorší na světě. Tedy ze zkoumaných zemí.
Luboš Smrčka
O zemi žijící na dluh
Budu vám vyprávět pohádku o zemi, která si zvykla žít na dluh. Ta země se jmenuje Česká republika. V rámci úspor se rozhodla říkat si jenom Česko, má to méně písmenek. Ale jinak se v ní rozhazuje plnými hrstmi.
Luboš Smrčka
Vida, jak političky fungují
Francouzský Playboy si mne ruce. Státní tajemnice (což je ve Francii prakticky členka vlády) Marléne Schiappa vyprodala náklad 100 tisíc výtisků a zřejmě vyprodá i 60 tisíc kusů dotisku. A to jsou její fotky vskutku decentní.
Luboš Smrčka
Statistika jsou přesné součty nepřesných čísel
Statistika je samozřejmě důležitá. Ekonomové ostatně mají rádi statistiky, bez nich by byli v mnoha směrech v koncích. A proto také vědí lépe než kdo jiný, že statistika je skutečně jenom přesný součet nepřesných čísel.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 361
- Celková karma 21,47
- Průměrná čtenost 1391x