Jak se budeme mít za rok?
Tedy většinu doby to byly nesmysly. Neboť, ať jsou osobní pocity řady lidí odlišné, po naprosto dominantní časové období od pádu komunistického režimu platí, že životní úroveň sice mnohdy s obtížemi a klopýtáním, nicméně zcela nesporně rostla. Pokud někdo nostalgicky vzpomíná na to, jak pěkné bylo kupovat v osmdesátých letech rohlík za dvacetník, a pokud z toho (nedej Bože) vyvozuje, že „za komunistů bylo líp“, měl by se vrátit na základní školu a začít znovu. Za běžný plat si dnes koupí podstatně více rohlíků, než kdykoliv během socialistické éry. Je to tak banální, že snad ani nemá smysl to opakovat, ale jelikož je „rohlík za dvacetník“ jedním z hlavních témat řetězových mailů, asi se ještě dlouho nedostaneme do situace, že je nad tím možné mávnout rukou.
Pro občany je však celkem logicky důležité hlavně to, jak je tomu nyní. A zde nutno říct, že tentokrát informace o poklesu životní úrovně nesmysly nejsou a dopady posledních tří let na koupěschopnost „průměrného Čecha“ opravdu nejsou pěkné.
Sofistikovanější statistiky tohoto typu zatím za dané období nejsou plně k dispozici, takže zbývá jenom situaci odhadovat na základě toho, co již víme. A takto zhruba a „od oka“ bych tipoval, že kumulovaně za ty tři roky poklesla životní úroveň v průměru (to v průměru je klíčové) o zhruba deset až dvanáct procent. Což samozřejmě platí tehdy, když životní úroveň měříme „příjmy na člena rodiny“. Kdybychom za měřítko vzali pohyb rodinného či osobního jmění, asi bychom se dobrali trochu jiných výsledků. Jakkoliv se třeba realitní trh zastavil již před několika měsíci ve svém zběsilém poklusu k vyšším cenám, stále je nemovitost komodita, jejíž hodnota je v současnosti podstatně vyšší než dejme tomu před deseti lety.
Bavme se ale o příjmech, protože u koupěschopnosti jde primárně o spotřebitelovo cash flow. Že jeho byt by se dal prodat za dvojnásobek pořizovací ceny je sice zajímavé, ale neřeší to aktuální potíž s placením elektřiny a pátečního rodinného nákupu. Klíčovým ukazatelem je v tomto směru vývoj reálných mezd (viz graf, u indexů s osou na pravé straně je trochu obtížné údaje správně číst - je nutné si uvědomit, že jde o data za čtvrtletí vztažená vždy ke stejnému období předchozího roku, nikoliv k nějakému vzdálenějšímu období).
Takže každý to chce po letošní mizérii asi vědět: Budu se mít za rok stejně špatně, jako se mám špatně nyní?
Takhle napsaná ta otázka vypadá jednoduše. Ekonomicky je však mimořádné komplikovaná. Proč? Protože výsledek ovlivní řada exogenních faktorů, které ani nemůžeme ovlivnit. Jak se bude vyvíjet Německo? Jak dlouho potrvá válka a jak dopadne? Co udělá další vlna kovidu s Čínou? A tak dále, bylo by toho skutečně hodně.
A pak jsou tady domácí vlivy. Češi poměrně mohutně šetří, klesá spotřebitelská poptávka (jakkoliv někteří ekonomičtí analytici tvrdí opak, což zakládá podezření, že neumějí číst). Jak dlouho nám to šetření vydrží? Tři měsíce nebo devět? Dovoz inflace se regulováním energií a poklesem ropy téměř zastavil, poptávka jde dolů, ale ceny třeba u potravin přesto rostou. Čím to je? Není to tak, že naše hospodářská struktura obsahuje inflační prvky sama o sobě? Že naše trhy jsou nedostatečně rozvinuté, upadly pod vliv cenových kartelů a vertikálních holdingů? A jak jsou na tom vlastně podniky? Mají ještě dostatečné rezervy nebo opravdu máme očekávat vlnu konkurzů vyvolanou jejich platební neschopností?
Nicméně jeden návrh odpovědi bych měl. Vychází z takové (jak se ve fotbale říká) „roviny“. Pokud si vezmu všechna ta rizika, kterých je skutečně strašně moc, a pokud si řeknu, že válka na Ukrajině nepřekročí do vyšší roviny šílenství, pak to vidím asi takto:
Hůř než letos nebude. Bude stejně, možná o něco málo lépe. Naše ekonomika bude stagnovat v oblasti něčeho, co by se dalo nazvat mírným plusem (ČNB to vidí na mírné mínus, ale jsem v tomto optimista). Reálné mzdy již oproti letošku neklesnou, inflace se sníží na nějakých osm procent (ČNB to vidí na devět). V roce 2024 se pak odrazíme, naštěstí nahoru.
Co je ale horší: Tato krize zabrání většině strukturálních reforem, které jinak skutečně nutně potřebujeme. Vyčerpala a ještě vyčerpá rezervy, bez kterých budou hlubší změny těžko uskutečnitelné. Těmi poraženými tohoto období nebudeme ani tak my, jako spíše naše děti, protože pokud by bylo pro někoho potřeba ony strukturální reformy udělat, jsou to ony.
Za rok, dva, až se povede stabilizovat ekonomiku, budeme si muset skutečně vážně vyložit karty na stůl a konečně si férově říct, že takto „napůl“ už se to dělat nedá.
P.S. Když si člověk prolétne noviny i některé blogy, hemží se to tam slovy "Češi zchudli" a "v příštím roce zchudneme". To je trochu slovní průjem. Zchudnutí opravdu vypadá jinak. Pokles reálné kupní síly obvyklého příjmu o deset procent je jev dočasný, který bude dalším vývojem nahrazen a dorovnán. Je to nepřijemné, určitě to mnoha lidem kazí plány a celkově to je samozřejmě smutné. Ale není, není a ještě jednou to není "zchudnutí" v tom smyslu, v jakém to slovo v češtině funguje. Což znamená "přijít o majetek a upadnout do bídy".
Luboš Smrčka
U Pekingu se bojuje o Pensylvánii
Dost možná rozhodne Pensylvánie podzimní prezidentské volby ve Spojených státech. Na oltář volebních hlasů dělníků bude proto slavnostně položena i nová americko – čínská obchodní válka.
Luboš Smrčka
Zemřel demýtizátor racionality
Než se do toho se svým kolegou Amosem Tverskym pořádně pustili, ekonomie byla přesvědčena, že v podstatě bohatě vystačí s matematickým aparátem, sofistikovanými vzorci a důvěrou v lidskou racionalitu.
Luboš Smrčka
Jak se to má s tou naší hlubokou krizí
Obecně panuje přesvědčení, že procházíme ekonomickou krizí. Dokonce i mnozí studenti na VŠE o tom často hovoří. Na to musím říct jediné: Krize vypadá skutečně jinak. Nemáme dobré časy. Ano. Ale krizi?
Luboš Smrčka
Je (nebo bude) čínská ekonomika větší než americká?
Studenti mi na pražské VŠE občas kladou vcelku záludné dotazy. Často jsou inspirované denním tiskem nebo úvahami na internetu. Jedním z oblíbených je: Kdy čínská ekonomika překoná svou velikostí americkou?
Luboš Smrčka
Plíživá, nenápadná a soustavná euroizace
Sleduji diskuse o euru s jistým pobavením. Bavíme se (s mimořádnou vášní) o přijetí eura v zemi, kde přesně ten proces (přijímá eura) průběžně a dosti dynamicky probíhá bez ohledu na to, co si kdo myslí a k čemu se kdo upíná.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Má přejít česká ekonomika na válečný režim? Doba míru je pryč, říká Pojar
Vysíláme Britský premiér Rishi Sunak nedávno oznámil, že jeho vláda uvede zbrojní průmysl do válečného...
Každý druhý učitel v Německu zažívá ve třídách násilí. Brutalita na školách roste
Premium Německý učitel se stává docela riskantní profesí. Násilí se stává stále běžnější částí vyučování a...
Biden nečekaně kývl na předvolební debatu. Kdykoli kdekoli, říká Trump
Americký prezident Joe Biden se v pátek nechal slyšet, že by chtěl do debaty se svým předchůdcem...
USA mění systém pomoci Ukrajině: už ne sklad, ale zbraně přímo ze zbrojovek
USA chystají dosud největší balík vojenské pomoci Ukrajině v přepočtu za více než 140 miliard...
Prodej bytu 1+1, Čelákovice
Stankovského, Čelákovice, okres Praha-východ
2 800 000 Kč
- Počet článků 362
- Celková karma 19,60
- Průměrná čtenost 1387x