Brexit v zajetí teorie chaosu a neviditelné ruky trhu
Předem říkám: Jde o zprávu banky vysoce seriózní a spolehlivé, tedy nepochybuji ani náznakem, že výzkumníci postupovali zcela korektně, vzali do úvahy maximum co nejpřesnějších údajů a vytvořili modely, které by z matematického a teoretického pohledu jistě snesly nejpřísnější kritiku. O tom všem vůbec nediskutuji.
Přesto tvrdím, že i když dojde na tak zvaný „tvrdý Brexit“, tedy odchod Velké Británie z Evropské unie bez dohody, nebude to tak horké.
Vycházím z jednoho pevného přesvědčení.
Nakonec vždy zvítězí teorie chaosu. V tom špatném, ale i v tom dobrém smyslu slova. A také neviditelná ruka trhu.
Politická jednání o podobě odchodu Británie jsou zmatená a neuspořádaná. To je dáno mimo jiné rozpolceností britské politické scény. Lid sice odhlasoval před dvěma lety „Leave“, jenže ono je „jít“ a „jít“. Britští politici, kteří ono „jdeme“ mají převést do nějakého cestovního plánu, mají svoje vlastní zájmy. Jeden chce příště být premiérem, jiný vlastně odcházet z Unie vůbec nechce a tak dále. Podle toho to vypadá. Čili někteří chtějí odejít bez dalších vazeb na Unii, jiní mají zájem vazby udržet co největší, hodně také záleží na jejich volebním okrsku, složení obyvatel, průmyslu a službách, jaké v tom kterém okrsku jsou. Někde odchod skutečně může pomoci, jinde to bude problém. Hledání podoby dohody je potíž především za Kanálem. Ne, že by nevěděli, co chtějí. Spíš chce každý něco trochu jiného.
Dohoda, myslím si, nakonec bude. A bude to dohoda, která se pokusí dopady na všechny ekonomiky maximálně eliminovat. Pokud dohoda nevznikne, bude to prohra především těch politiků. Ale samozřejmě i k tomu může dojít. (Připusťme, že teď právě to vypadá na odchod "bez dohody", ale stejně dobře to může být "neodchod".)
Takže si představme, že Brexit bude skutečně „natvrdo“. A pak ony výpočty dopadů na českou ekonomiku dostávají realistické rozměry.
Přinejmenším v tom smyslu slova, že od března do dalších a dalších měsíců bude panovat zmatek a začnou naskakovat ekonomické ztráty na obou stranách. Zpřetrhání kooperačních vazeb se stane realitou, nastavené dělby práce a nastavené využívání komparativních výhod budou daleko složitější, všem se zvýší transakční náklady.
A tady je ta chvíle, kterou žádný sebepoctivější výzkum nemůže zahrnout. Nastoupí teorie chaosu. Ta nám, velmi jednoduše řečeno, říká, že i absolutně neuspořádaně působící systémy, kde se zdá, že jednotlivé části působí separátně a každá si „dělá, co chce“, jsou ve skutečnosti organizované. Jenomže tak, že to nedokážeme odhalit.
Ekonomika je tvořena miliardami a miliardami jednotlivých drobných individuálních rozhodnutí. Pokud někdo v supermarketu sáhne po vejcích z haly místo po vejcích z klecového chovu, protože viděl dokument o těžkém údělu slepic, nebude to mít žádný nebo v podstatě neměřitelný význam. Pokud takové rozhodnutí začne dělat pravidelně, význam se trošičku zvětší. Pokud to rozhodnutí začnou dělat pravidelně miliony lidí, změní časem poměry v celém systému.
S dopady Brexitu to nakonec bude podobné. Pokud politici nezvládnou připravit nový systém vyhovující ekonomickým rozhodnutím lidí (a samozřejmě finančním zájmům korporací), bude jejich neschopnost nahrazena oněmi miliardami malých jednotlivých rozhodnutí. Za měsíc, za dva nebo za tři se začnou vytvářet nové vazby a nové způsoby, které se dopadům Brexitu vyhnou nebo vytvoří takový tlak, že systém bude nucen přijímat postupy, jak je umožnit. Transakční náklady prvních měsíců vyletí nahoru, aby v měsících dalších počaly znovu klesat.
Dopady případného tvrdého Brexitu budou postupně snižovány. Nikoliv asi zcela eliminovány, ale určitě významným způsobem snižovány. Postará se o to ona „neviditelná ruka trhu“ Adama Smithe. Protože ta, i když jsme si ji u nás trochu zprofanovali, má více rozumu, než všichni politici dohromady.
Luboš Smrčka
Zemřel demýtizátor racionality
Než se do toho se svým kolegou Amosem Tverskym pořádně pustili, ekonomie byla přesvědčena, že v podstatě bohatě vystačí s matematickým aparátem, sofistikovanými vzorci a důvěrou v lidskou racionalitu.
Luboš Smrčka
Jak se to má s tou naší hlubokou krizí
Obecně panuje přesvědčení, že procházíme ekonomickou krizí. Dokonce i mnozí studenti na VŠE o tom často hovoří. Na to musím říct jediné: Krize vypadá skutečně jinak. Nemáme dobré časy. Ano. Ale krizi?
Luboš Smrčka
Je (nebo bude) čínská ekonomika větší než americká?
Studenti mi na pražské VŠE občas kladou vcelku záludné dotazy. Často jsou inspirované denním tiskem nebo úvahami na internetu. Jedním z oblíbených je: Kdy čínská ekonomika překoná svou velikostí americkou?
Luboš Smrčka
Plíživá, nenápadná a soustavná euroizace
Sleduji diskuse o euru s jistým pobavením. Bavíme se (s mimořádnou vášní) o přijetí eura v zemi, kde přesně ten proces (přijímá eura) průběžně a dosti dynamicky probíhá bez ohledu na to, co si kdo myslí a k čemu se kdo upíná.
Luboš Smrčka
Čína už není motor, sotva setrvačník
Samozřejmě to na Západě mnoho lidí nechce příliš slyšet, ale Čína byla v posledních dvou či dokonce třech dekádách jedním z motorů světové ekonomiky. Teď je z ní snad setrvačník. A málo stačí, aby byla brzdou.
Luboš Smrčka
Jak to, že ruská ekonomika roste a jak dlouho jí to vydrží?
Lidé občas mívají tendenci brát některé budoucí události jako hotovou věc, jako téměř osudově danou jistotu. Obvykle to nedělá žádné velké škody. Problém je, když jde o ekonomiku. Pak může být předpojatost problém.
Luboš Smrčka
Argentina: Pokusná laboratoř moderní ekonomie
Nový argentinský prezident Javier Milei zahájil asi největší ekonomický experiment od transformace postkomunistických ekonomik a od čínských reforem. A třetí největší od novozélandských reforem Rogera Douglase před čtyřiceti lety
Luboš Smrčka
Stoletý stařík, který změnil svět
Smrt Henryho Kissingera s konečnou platností uzavřela 20. století. Století, které bylo podobně rozporuplné, jako byl rozporuplný i sám Henry Kissinger: Nositel Nobelovy ceny míru, pro některé válečný zločinec.
Luboš Smrčka
Měli bychom s eurem nižší inflaci?
Podle informace Eurostatu poklesla inflace v říjnu v eurozóně na úroveň 2,9 procenta v meziročním vyjádření. Což je tedy o hodně lepší číslo, než v jaké jsme mohli doufat při stejném srovnání my (bylo to 9,5 procenta).
Luboš Smrčka
Konec Erdoganovy doktríny
Před několika týdny oslavila ekonomická věda (za tichého nezájmu médií) naprosté vítězství nad tezí, kterou by bylo možné v nadsázce nazvat Erdoganova doktrína. Ta zní (přesněji ta zněla): S inflací lze bojovat zlevňováním peněz.
Luboš Smrčka
Proč nerosteme? Protože proto!
Letošní růst ekonomiky je nerůst, řekl by prezident Klaus. On je to ve skutečnosti pokles – jakkoliv v pásmu, které by bylo lépe nazývat stagnací. Protože několik desetin je v tak agregovaném ukazateli, jako HDP, vlastně nula.
Luboš Smrčka
BRICS? Jako opravdu?
Summit BRICS v Johannesburgu vyvolal novou lavinu úvah o konci západní moci a nástupu nových zemí na světové kolbiště. Přesně to stejné poslouchám již 22 let od chvíle, kdy Jim O ́Neill z Goldman Sachs s tím názvem přišel.
Luboš Smrčka
Za nulové sociální dávky!
Většinu lidí to asi hodně překvapí, ale pokud by tato země škrtla najednou všechny platby občanům, které lze alespoň trochu označit za sociální dávky, schodek rozpočtu (aktuální) by se nesnížil ani o polovinu.
Luboš Smrčka
Kroupy nic nepopírají. Ani ledové
Nejsem klimatický alarmista. Pochybuji naopak, že za stav planety či tak zvané globální oteplování může lidská činnost. Ale letní závěje ledových krup nebudu používat jako podporu mých pochybností, protože závěje nic nedokazují.
Luboš Smrčka
Nic není zadarmo, i hotovost má náklady
Rád bych nadšené příznivce hotovosti upozornil, že nic není zadarmo. I hotovost má náklady. Možná nejsou tak vidět, jako náklady bezhotovostních plateb. Ale když něco není očividné, neznamená to neexistenci.
Luboš Smrčka
Mezi rozpočtovou Skyllou a Charybdou
Neříkám, že je úplně jedno, zda je v pololetí schodek státního rozpočtu 215 miliard nebo 271 miliard korun. Je to sakra rozdíl. Ale o budoucí české prosperitě bude rozhodovat něco jiného.
Luboš Smrčka
Nebojte se. Chtějte víc peněz
Nebojte se, řekněte si o přidání, pomůžete sobě i ekonomice. Vážně, je to tak. Výzkum společnosti PwC odhalil, že v disciplíně „chci za svoji práci více peněz“ jsou Češi nejhorší na světě. Tedy ze zkoumaných zemí.
Luboš Smrčka
O zemi žijící na dluh
Budu vám vyprávět pohádku o zemi, která si zvykla žít na dluh. Ta země se jmenuje Česká republika. V rámci úspor se rozhodla říkat si jenom Česko, má to méně písmenek. Ale jinak se v ní rozhazuje plnými hrstmi.
Luboš Smrčka
Vida, jak političky fungují
Francouzský Playboy si mne ruce. Státní tajemnice (což je ve Francii prakticky členka vlády) Marléne Schiappa vyprodala náklad 100 tisíc výtisků a zřejmě vyprodá i 60 tisíc kusů dotisku. A to jsou její fotky vskutku decentní.
Luboš Smrčka
Statistika jsou přesné součty nepřesných čísel
Statistika je samozřejmě důležitá. Ekonomové ostatně mají rádi statistiky, bez nich by byli v mnoha směrech v koncích. A proto také vědí lépe než kdo jiný, že statistika je skutečně jenom přesný součet nepřesných čísel.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 361
- Celková karma 21,50
- Průměrná čtenost 1391x