Euro: Dvacet let zanikání
Euro má tuhý kořínek. Podstatně tužší, než by se zdálo z analýz analytiků.
Nepatřím k nadšencům, kteří by pro euro horovali a žádali jeho co nejrychlejší rozšíření do České republiky. Což ale neznamená, že občas nekroutím hlavou v němém úžasu nad některými argumenty kritiků. Protože část z nich je tak absurdní, že to snad ani nelze brát vážně.
První takový „argument“ je tvrzení, že euro je „čistě politický projekt bez ekonomického opodstatnění“. Kdyby skutečně byla společná měna čistě politický projekt, dávno by skončila v propadlišti dějin. Pokud by neměla jasný racionální a především ekonomický smysl, burzy by ji zničily. Trhy jsou nemilosrdné a kruté, zvláště pak k politickým projektům. Připadá mi nepochopitelné, že tento „politický“ argument používají mnohdy lidé jinak přísahající na volný trh.
Druhým podivuhodným tvrzením je teze, že nelze mít jednu měnu v různě vyvinutých zemích. Samozřejmě lze. Pro příklad. Když si na jeden konec žebříčku (na ten zadní konec) dáme takové státy USA, jako Mississippi či Jižní Karolínu, tak na konci druhém (tom předním) budeme mít Aljašku, Wyoming a Severní Dakotu. Všechny ty tři „přední“ státy mají hrubý domácí produkt na obyvatele více než dvojnásobný oproti jmenovaným státům „zadním“. V rámci eurozóny je rozdíl poněkud větší, nikoliv ale zásadně. A na okraj – mezi nejvyspělejšími a nejzaostalejšími regiony Ruské federace je rozdíl trojnásobný, při stejném srovnání v Číně pak čtyřnásobný. A přitom mají stejný jüan a stejný rubl.
Třetím je, že euro nemá podporu Evropanů. Jenže například na Slovensku (17. ledna oslavilo desetiletí s eurem) má společná měna podporu téměř osmdesáti procent obyvatel. Ještě vyšší je v Irsku, Nizozemsku, Lucembursku, Německu, Španělsku, Lotyšsku, Belgii, Estonsku, Slovinsku… Dokonce i v Řecku je pro euro podstatně přes šedesát procent obyvatel. Drtivý odpor ale hlásí dvě země. Velká Británie a Česká republika. Jenže ty euro nepoužívají. Jsou snad Češi a Britové géniové, kteří vidí zhoubnost společné měny jasnozřivěji než ony zástupy od Lisabonu po Atény, které jsou s eurem spokojené?
Čtvrtým je, že euro podvazuje růst. K tomu je obvykle připojeno tvrzení, že eurozóna roste pomaleji než zbytek EU nebo USA. Faktem je, že zbytek EU roste skutečně rychleji než eurozóna, ale kumulovaný rozdíl za posledních deset let jsou zhruba dvě procenta. Jednoduše dvě desetiny ročně. To není rozdíl, na kterém by se daly dělat zásadní závěry. A pokud bychom si pro srovnání vzali Velkou Británii, která euro nepřijala, ale její ekonomika je co do dosažené efektivity srovnatelná s evropskou špičkou, tak oněch posledních deset let vykazuje v podstatě stejný průměrný růst jako eurozóna (dokonce o něco nižší).
Jinými slovy – rozdíl mezi eurozónou a zbytkem EU lze vysvětlit i tak, že země stojící mimo společnou měnu patří k těm, které „útočí“ zespoda. Dosahovat vysokých růstů při nízké efektivitě systému je prostě jednodušší, než když již bylo vysoké efektivity dosaženo. To bychom totiž mohli Evropu srovnávat třeba s Etiopií, kde je očekáván růst desetiprocentní, nebo s Libyí. Jestli tam zase nezačnou válčit, tak předpověď je růst o padesát procent.
Srovnání s USA také není nijak jednoznačné. V posledních deseti letech dosáhly Spojené státy skutečně vyššího kumulovaného růstu HDP než eurozóna, ale ani tentokrát není rozdíl nijak zásadní. Jde v ročním průměru o zhruba dvě desetiny procentního bodu, tedy o stejnou hodnotu jako mezi eurozónou a celkem Unie.
Přesto bychom neměli do eura spěchat. Stabilita společné měny je závislá na dodržování pravidel. Dokud Francii projde překročení povoleného schodku zaviněné vyššími než plánovanými výdaji, dokud bude Itálie nezodpovědná země, jejíž vláda odmítá řešit a dokonce i jen vnímat vlastní dluh, tak do té doby je euro sice ekonomický skvělá myšlenka, ale zároveň něco, co je extrémně závislé na řadě politických rozhodnutí v řadě zemí.
A to je nepřijatelná míra rizika.
Díky nezodpovědným politikům má a bude mít euro svých skutečných starostí dost. To je totiž základ racionální kritiky euro – projektu: Chybí skutečné páky k tomu, aby zodpovědní mohli vynutit disciplínu od nezodpovědných. Všechno ostatní jsou napůl vymyšlené, napůl zveličené problémy. Ale reálná bezmoc zodpovědných tváří tvář nezodpovědnosti, to je ten hlavní a reálný problém.
Luboš Smrčka
Zemřel demýtizátor racionality
Než se do toho se svým kolegou Amosem Tverskym pořádně pustili, ekonomie byla přesvědčena, že v podstatě bohatě vystačí s matematickým aparátem, sofistikovanými vzorci a důvěrou v lidskou racionalitu.
Luboš Smrčka
Jak se to má s tou naší hlubokou krizí
Obecně panuje přesvědčení, že procházíme ekonomickou krizí. Dokonce i mnozí studenti na VŠE o tom často hovoří. Na to musím říct jediné: Krize vypadá skutečně jinak. Nemáme dobré časy. Ano. Ale krizi?
Luboš Smrčka
Je (nebo bude) čínská ekonomika větší než americká?
Studenti mi na pražské VŠE občas kladou vcelku záludné dotazy. Často jsou inspirované denním tiskem nebo úvahami na internetu. Jedním z oblíbených je: Kdy čínská ekonomika překoná svou velikostí americkou?
Luboš Smrčka
Plíživá, nenápadná a soustavná euroizace
Sleduji diskuse o euru s jistým pobavením. Bavíme se (s mimořádnou vášní) o přijetí eura v zemi, kde přesně ten proces (přijímá eura) průběžně a dosti dynamicky probíhá bez ohledu na to, co si kdo myslí a k čemu se kdo upíná.
Luboš Smrčka
Čína už není motor, sotva setrvačník
Samozřejmě to na Západě mnoho lidí nechce příliš slyšet, ale Čína byla v posledních dvou či dokonce třech dekádách jedním z motorů světové ekonomiky. Teď je z ní snad setrvačník. A málo stačí, aby byla brzdou.
Luboš Smrčka
Jak to, že ruská ekonomika roste a jak dlouho jí to vydrží?
Lidé občas mívají tendenci brát některé budoucí události jako hotovou věc, jako téměř osudově danou jistotu. Obvykle to nedělá žádné velké škody. Problém je, když jde o ekonomiku. Pak může být předpojatost problém.
Luboš Smrčka
Argentina: Pokusná laboratoř moderní ekonomie
Nový argentinský prezident Javier Milei zahájil asi největší ekonomický experiment od transformace postkomunistických ekonomik a od čínských reforem. A třetí největší od novozélandských reforem Rogera Douglase před čtyřiceti lety
Luboš Smrčka
Stoletý stařík, který změnil svět
Smrt Henryho Kissingera s konečnou platností uzavřela 20. století. Století, které bylo podobně rozporuplné, jako byl rozporuplný i sám Henry Kissinger: Nositel Nobelovy ceny míru, pro některé válečný zločinec.
Luboš Smrčka
Měli bychom s eurem nižší inflaci?
Podle informace Eurostatu poklesla inflace v říjnu v eurozóně na úroveň 2,9 procenta v meziročním vyjádření. Což je tedy o hodně lepší číslo, než v jaké jsme mohli doufat při stejném srovnání my (bylo to 9,5 procenta).
Luboš Smrčka
Konec Erdoganovy doktríny
Před několika týdny oslavila ekonomická věda (za tichého nezájmu médií) naprosté vítězství nad tezí, kterou by bylo možné v nadsázce nazvat Erdoganova doktrína. Ta zní (přesněji ta zněla): S inflací lze bojovat zlevňováním peněz.
Luboš Smrčka
Proč nerosteme? Protože proto!
Letošní růst ekonomiky je nerůst, řekl by prezident Klaus. On je to ve skutečnosti pokles – jakkoliv v pásmu, které by bylo lépe nazývat stagnací. Protože několik desetin je v tak agregovaném ukazateli, jako HDP, vlastně nula.
Luboš Smrčka
BRICS? Jako opravdu?
Summit BRICS v Johannesburgu vyvolal novou lavinu úvah o konci západní moci a nástupu nových zemí na světové kolbiště. Přesně to stejné poslouchám již 22 let od chvíle, kdy Jim O ́Neill z Goldman Sachs s tím názvem přišel.
Luboš Smrčka
Za nulové sociální dávky!
Většinu lidí to asi hodně překvapí, ale pokud by tato země škrtla najednou všechny platby občanům, které lze alespoň trochu označit za sociální dávky, schodek rozpočtu (aktuální) by se nesnížil ani o polovinu.
Luboš Smrčka
Kroupy nic nepopírají. Ani ledové
Nejsem klimatický alarmista. Pochybuji naopak, že za stav planety či tak zvané globální oteplování může lidská činnost. Ale letní závěje ledových krup nebudu používat jako podporu mých pochybností, protože závěje nic nedokazují.
Luboš Smrčka
Nic není zadarmo, i hotovost má náklady
Rád bych nadšené příznivce hotovosti upozornil, že nic není zadarmo. I hotovost má náklady. Možná nejsou tak vidět, jako náklady bezhotovostních plateb. Ale když něco není očividné, neznamená to neexistenci.
Luboš Smrčka
Mezi rozpočtovou Skyllou a Charybdou
Neříkám, že je úplně jedno, zda je v pololetí schodek státního rozpočtu 215 miliard nebo 271 miliard korun. Je to sakra rozdíl. Ale o budoucí české prosperitě bude rozhodovat něco jiného.
Luboš Smrčka
Nebojte se. Chtějte víc peněz
Nebojte se, řekněte si o přidání, pomůžete sobě i ekonomice. Vážně, je to tak. Výzkum společnosti PwC odhalil, že v disciplíně „chci za svoji práci více peněz“ jsou Češi nejhorší na světě. Tedy ze zkoumaných zemí.
Luboš Smrčka
O zemi žijící na dluh
Budu vám vyprávět pohádku o zemi, která si zvykla žít na dluh. Ta země se jmenuje Česká republika. V rámci úspor se rozhodla říkat si jenom Česko, má to méně písmenek. Ale jinak se v ní rozhazuje plnými hrstmi.
Luboš Smrčka
Vida, jak političky fungují
Francouzský Playboy si mne ruce. Státní tajemnice (což je ve Francii prakticky členka vlády) Marléne Schiappa vyprodala náklad 100 tisíc výtisků a zřejmě vyprodá i 60 tisíc kusů dotisku. A to jsou její fotky vskutku decentní.
Luboš Smrčka
Statistika jsou přesné součty nepřesných čísel
Statistika je samozřejmě důležitá. Ekonomové ostatně mají rádi statistiky, bez nich by byli v mnoha směrech v koncích. A proto také vědí lépe než kdo jiný, že statistika je skutečně jenom přesný součet nepřesných čísel.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 361
- Celková karma 21,50
- Průměrná čtenost 1391x