Klidně sedíme, nic neděláme, čekáme
Konec konců, ono to není za poslední roky poprvé, co růst české ekonomiky zpomalil. Když si ta čísla napíšeme popořadě od roku 2014, tak řada vypadá takto: 2,7; 5,4; 2,4; 4,5; 3,0. To spíš připomíná jo-jo, nikoliv nějaký soustavný rychlejší a pak pomalejší růst či dokonce pád. Smiřme se s tím, že česká ekonomika je v tomto směru poněkud neposedný systém.
Na druhé straně. Katastrofičtí věštci problémů mají slušné argumenty. To je třeba přiznat. Německo loni zažilo devátý (ano, skutečně, to není překlep) růstový rok za sebou. To nejde nekonečně dlouho. Pravda je, že v některých těch letech šlo o zvýšení výkonnosti, které ani moc nestálo za řeč, ale růst to pořád byl. Loňský rok také nedopadl nijak excelentně, ale zase: pořád byl plusový. Ostatně co by mnoho jiných zemí dalo za růst 1,5 procenta. Fakt ale je, že Německo objektivně ztrácí dech. I když desátý rok s růstem nejspíše také „dá“, možná i ten další jedenáctý, budou to čísla, která jsme kdysi všichni označovali za „kladnou nulu“.
Skutečně od Německa příliš mnoho kladných impulsů pro letošek a pro rok příští očekávat nemůžeme. Nejbližší západní sousedé budou mít vlastních problémů dost. Stejně, jako zbytek Evropy. A možná i zbytek světa.
Protože: K tomu připočtěme Brexit, který skutečně může dost zamíchat kartami. Pořád platí, že je zde obchodní spor mezi USA a Čínou a USA a Evropskou unií. Rozpočtové napětí v Itálii by se dalo kájet. A teprve za pár měsíců bude jasné, co přineslo nedávné stažení se Evropské centrální banky z dluhopisového trhu a tedy ukončení fáze kvantitativního uvolňování. Ne, ne, vnějších impulsů se nedočkáme, nikdo nás na laně své prosperity nepotáhne. Ani Čína ne, ani Rusko ne.
Potřebujeme vnitřní podněty. Lepší náladu, vhodné úspory v mandatorních výdajích a místo nich více investic nebo klidně i vyšší důchody, protože ty podpoří spotřebu. Když mluvíme o bytové krizi, tak právě bytová krize je přesně ta situace, kterou je možné proměnit ve významný růstový ekonomický impuls. Zjednodušení stavebních zákonů a předpisů, větší podpora soukromé výstavby, to jsou odpovědi na bytovou krizi i na obavy ze zadýchání ekonomiky.
Z poslední doby mám pocit, jako by mnozí lidé v této zemi s nějakou podivnou fascinací upřeli svoje oči k obzoru a začali vyhlížet ničivou vlnu tsunami, nějakou krizi, kterou sotva přežijeme, natož abychom ji přežili ve zdraví. Proč ten defétismus, tomu nerozumím. Máme mnoho možností a velký prostor pro kroky směřující k posílení české ekonomiky. Můžeme podporovat robotizaci, automatizaci, můžeme zjednodušit a udělat pružnějším pracovní právo – a třeba zároveň „výměnou“ i zkrátit pracovní dobu. Můžeme digitalizovat státní správu. Můžeme reformovat celý systém dotací a získané peníze napřít do podstatně užitečnějších směrů.
Je k dispozici takových možných kroků daleko rozumnějších, než sledovat obzor, jestli už nepřichází ta dlouho očekávaná katastrofa. Zároveň ale platí, že času na reformy je vždycky nedostatek. Zvláště, když nás – zdá se – baví sedět s rukama v klíně a čekat, až to bouchne. A až to bouchne, tak začneme jeden přes druhého křičet: „Já to říkal!“
Luboš Smrčka
Zemřel demýtizátor racionality
Než se do toho se svým kolegou Amosem Tverskym pořádně pustili, ekonomie byla přesvědčena, že v podstatě bohatě vystačí s matematickým aparátem, sofistikovanými vzorci a důvěrou v lidskou racionalitu.
Luboš Smrčka
Jak se to má s tou naší hlubokou krizí
Obecně panuje přesvědčení, že procházíme ekonomickou krizí. Dokonce i mnozí studenti na VŠE o tom často hovoří. Na to musím říct jediné: Krize vypadá skutečně jinak. Nemáme dobré časy. Ano. Ale krizi?
Luboš Smrčka
Je (nebo bude) čínská ekonomika větší než americká?
Studenti mi na pražské VŠE občas kladou vcelku záludné dotazy. Často jsou inspirované denním tiskem nebo úvahami na internetu. Jedním z oblíbených je: Kdy čínská ekonomika překoná svou velikostí americkou?
Luboš Smrčka
Plíživá, nenápadná a soustavná euroizace
Sleduji diskuse o euru s jistým pobavením. Bavíme se (s mimořádnou vášní) o přijetí eura v zemi, kde přesně ten proces (přijímá eura) průběžně a dosti dynamicky probíhá bez ohledu na to, co si kdo myslí a k čemu se kdo upíná.
Luboš Smrčka
Čína už není motor, sotva setrvačník
Samozřejmě to na Západě mnoho lidí nechce příliš slyšet, ale Čína byla v posledních dvou či dokonce třech dekádách jedním z motorů světové ekonomiky. Teď je z ní snad setrvačník. A málo stačí, aby byla brzdou.
Luboš Smrčka
Jak to, že ruská ekonomika roste a jak dlouho jí to vydrží?
Lidé občas mívají tendenci brát některé budoucí události jako hotovou věc, jako téměř osudově danou jistotu. Obvykle to nedělá žádné velké škody. Problém je, když jde o ekonomiku. Pak může být předpojatost problém.
Luboš Smrčka
Argentina: Pokusná laboratoř moderní ekonomie
Nový argentinský prezident Javier Milei zahájil asi největší ekonomický experiment od transformace postkomunistických ekonomik a od čínských reforem. A třetí největší od novozélandských reforem Rogera Douglase před čtyřiceti lety
Luboš Smrčka
Stoletý stařík, který změnil svět
Smrt Henryho Kissingera s konečnou platností uzavřela 20. století. Století, které bylo podobně rozporuplné, jako byl rozporuplný i sám Henry Kissinger: Nositel Nobelovy ceny míru, pro některé válečný zločinec.
Luboš Smrčka
Měli bychom s eurem nižší inflaci?
Podle informace Eurostatu poklesla inflace v říjnu v eurozóně na úroveň 2,9 procenta v meziročním vyjádření. Což je tedy o hodně lepší číslo, než v jaké jsme mohli doufat při stejném srovnání my (bylo to 9,5 procenta).
Luboš Smrčka
Konec Erdoganovy doktríny
Před několika týdny oslavila ekonomická věda (za tichého nezájmu médií) naprosté vítězství nad tezí, kterou by bylo možné v nadsázce nazvat Erdoganova doktrína. Ta zní (přesněji ta zněla): S inflací lze bojovat zlevňováním peněz.
Luboš Smrčka
Proč nerosteme? Protože proto!
Letošní růst ekonomiky je nerůst, řekl by prezident Klaus. On je to ve skutečnosti pokles – jakkoliv v pásmu, které by bylo lépe nazývat stagnací. Protože několik desetin je v tak agregovaném ukazateli, jako HDP, vlastně nula.
Luboš Smrčka
BRICS? Jako opravdu?
Summit BRICS v Johannesburgu vyvolal novou lavinu úvah o konci západní moci a nástupu nových zemí na světové kolbiště. Přesně to stejné poslouchám již 22 let od chvíle, kdy Jim O ́Neill z Goldman Sachs s tím názvem přišel.
Luboš Smrčka
Za nulové sociální dávky!
Většinu lidí to asi hodně překvapí, ale pokud by tato země škrtla najednou všechny platby občanům, které lze alespoň trochu označit za sociální dávky, schodek rozpočtu (aktuální) by se nesnížil ani o polovinu.
Luboš Smrčka
Kroupy nic nepopírají. Ani ledové
Nejsem klimatický alarmista. Pochybuji naopak, že za stav planety či tak zvané globální oteplování může lidská činnost. Ale letní závěje ledových krup nebudu používat jako podporu mých pochybností, protože závěje nic nedokazují.
Luboš Smrčka
Nic není zadarmo, i hotovost má náklady
Rád bych nadšené příznivce hotovosti upozornil, že nic není zadarmo. I hotovost má náklady. Možná nejsou tak vidět, jako náklady bezhotovostních plateb. Ale když něco není očividné, neznamená to neexistenci.
Luboš Smrčka
Mezi rozpočtovou Skyllou a Charybdou
Neříkám, že je úplně jedno, zda je v pololetí schodek státního rozpočtu 215 miliard nebo 271 miliard korun. Je to sakra rozdíl. Ale o budoucí české prosperitě bude rozhodovat něco jiného.
Luboš Smrčka
Nebojte se. Chtějte víc peněz
Nebojte se, řekněte si o přidání, pomůžete sobě i ekonomice. Vážně, je to tak. Výzkum společnosti PwC odhalil, že v disciplíně „chci za svoji práci více peněz“ jsou Češi nejhorší na světě. Tedy ze zkoumaných zemí.
Luboš Smrčka
O zemi žijící na dluh
Budu vám vyprávět pohádku o zemi, která si zvykla žít na dluh. Ta země se jmenuje Česká republika. V rámci úspor se rozhodla říkat si jenom Česko, má to méně písmenek. Ale jinak se v ní rozhazuje plnými hrstmi.
Luboš Smrčka
Vida, jak političky fungují
Francouzský Playboy si mne ruce. Státní tajemnice (což je ve Francii prakticky členka vlády) Marléne Schiappa vyprodala náklad 100 tisíc výtisků a zřejmě vyprodá i 60 tisíc kusů dotisku. A to jsou její fotky vskutku decentní.
Luboš Smrčka
Statistika jsou přesné součty nepřesných čísel
Statistika je samozřejmě důležitá. Ekonomové ostatně mají rádi statistiky, bez nich by byli v mnoha směrech v koncích. A proto také vědí lépe než kdo jiný, že statistika je skutečně jenom přesný součet nepřesných čísel.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 361
- Celková karma 21,47
- Průměrná čtenost 1391x