Bomby obchodní války dopadají na usurpátory a žrouty dotací
Ale jinak samozřejmě jsou války válkami a není o čem mluvit. Obchodní války jsou trochu jiná kategorie.
Zase jen na okraj. Obchodní války nejsou nic nového nebo neznámého. Už v roce 1964 vydal Alfred French práci The Growth of Athenian Economy ve které (mimo jiné) popsal vliv obchodních válek na rozšíření moci Athén v šestém a především v pátém století před našim letopočtem. Poučné čtení.
Obchodní válka mezi Spojenými státy a Čínou přerůstá pomalu v jeden z největších ekonomických sporů – určitě současnosti, určitě od studené války a objemem postiženého zboží nejspíše dokonce v dějinách. Zprávy o nově uvalených clech létají z jedné strany Tichého oceánu na druhou, burzy padají ke dnu, aby druhý nebo třetí den zase rostly do nebes. Je to blázinec.
Nicméně racionální blázinec.
Strategie Donalda Trumpa vůči největším obchodním partnerům je jasná. Čínu chce donutit k nové strategii ohledně duševního vlastnictví. Což se není čemu divit, protože Spojené státy, jako země s dramaticky, ale skutečně drasticky největším počtem nových patentů a chráněných řešení, prodělává na tradiční bohorovnosti a radostnému přístupu ke kopírování ze strany Říše středu nejvíce. Evropu zase (protože s Evropskou unií Spojené státy také trochu válčí – i když podstatně méně) hodlá americká exekutiva odradit od rozsáhlé subvenční politiky. S trochou zjednodušení (řekněme s dost velkým zjednodušením) se dá říci, že Donald Trump v podstatě říká: Rozdejme si to na férovku, bez větších či menších krádeží myšlenek, pobídek a státních zásahů, protože pak se teprve ukáže, co je a co není pro spotřebitele to nejvýhodnější řešení.
Trump je zjevně přesvědčen (a klidně může mít pravdu, nebo nemusí mít pravdu, kdo ví), že v takovém rovném souboji ekonomik by ta americká prosperovala lépe. Když si odmyslíme politickou omáčku okolo, která ostatně směřuje do domácích řad a je dělostřeleckou přípravou na prezidentské volby, tak z hlediska ekonomické vědy má Donald Trump pravdu. Ve světě, kde bude duševní vlastnictví skutečným vlastnictvím a ne návodem, co si přivlastnit, a ve světě, kde subvencovaná produkce nebude zkreslovat skutečné náklady a ceny, dojde k minimálně dvěma efektům.
První: Nižší riziko zcizení patentu zvýší výnos z výzkumu a vývoje. To pak znamená vyšší alokaci zdrojů právě do bádání. Což zase znamená celkově vyšší inovativnost. To je jednoznačný klad.
Druhý: Odstranění dotací a subvencí (včetně například státem podporovaných úvěrových expanzí) napraví ceny jako základní ukazatel v tržní ekonomice. Pokud je správně nastavená cena, dojde ke správné (spravedlivé z hlediska skutečné efektivity) alokaci zisků. Správná alokace zisků pak správně alokuje investice. A jak je známo, teprve správná alokace investic vede ke stabilitě ekonomiky a je podmínkou dlouhodobé prosperity včetně relativizace výkyvů (příliš dynamického růstu a naopak nutně přicházejících hlubokých krizí).
Samozřejmě nevím, zda jsou motivace Donalda Trumpa skutečně tak čisté, jak to vypadá z oficiálních prohlášení. Ale bombardovat v rámci obchodní války usurpátory duševního vlastnictví a žrouty dotací (ať jich přímých nebo schovaných za dotované úvěry) je dobře. Výhra Spojených států a donucení Číny i Evropské unie k nápravě jejich netržního či protitržního chování, by byly i v zájmu České republiky. Možná by stálo za to, kdybychom k postupu USA jako stát s jistými (relativně malými, nicméně existujícími) diplomatickými možnostmi zaujali vstřícné stanovisko. Protože třeba ve sporu USA x EU o dotační systémy jsme sice geograficky na evropské straně, ale hledisko zájmů a přirozených preferencí by z nás mělo (jakoby paradoxně) dělat spojence USA.
Luboš Smrčka
Zemřel demýtizátor racionality
Než se do toho se svým kolegou Amosem Tverskym pořádně pustili, ekonomie byla přesvědčena, že v podstatě bohatě vystačí s matematickým aparátem, sofistikovanými vzorci a důvěrou v lidskou racionalitu.
Luboš Smrčka
Jak se to má s tou naší hlubokou krizí
Obecně panuje přesvědčení, že procházíme ekonomickou krizí. Dokonce i mnozí studenti na VŠE o tom často hovoří. Na to musím říct jediné: Krize vypadá skutečně jinak. Nemáme dobré časy. Ano. Ale krizi?
Luboš Smrčka
Je (nebo bude) čínská ekonomika větší než americká?
Studenti mi na pražské VŠE občas kladou vcelku záludné dotazy. Často jsou inspirované denním tiskem nebo úvahami na internetu. Jedním z oblíbených je: Kdy čínská ekonomika překoná svou velikostí americkou?
Luboš Smrčka
Plíživá, nenápadná a soustavná euroizace
Sleduji diskuse o euru s jistým pobavením. Bavíme se (s mimořádnou vášní) o přijetí eura v zemi, kde přesně ten proces (přijímá eura) průběžně a dosti dynamicky probíhá bez ohledu na to, co si kdo myslí a k čemu se kdo upíná.
Luboš Smrčka
Čína už není motor, sotva setrvačník
Samozřejmě to na Západě mnoho lidí nechce příliš slyšet, ale Čína byla v posledních dvou či dokonce třech dekádách jedním z motorů světové ekonomiky. Teď je z ní snad setrvačník. A málo stačí, aby byla brzdou.
Luboš Smrčka
Jak to, že ruská ekonomika roste a jak dlouho jí to vydrží?
Lidé občas mívají tendenci brát některé budoucí události jako hotovou věc, jako téměř osudově danou jistotu. Obvykle to nedělá žádné velké škody. Problém je, když jde o ekonomiku. Pak může být předpojatost problém.
Luboš Smrčka
Argentina: Pokusná laboratoř moderní ekonomie
Nový argentinský prezident Javier Milei zahájil asi největší ekonomický experiment od transformace postkomunistických ekonomik a od čínských reforem. A třetí největší od novozélandských reforem Rogera Douglase před čtyřiceti lety
Luboš Smrčka
Stoletý stařík, který změnil svět
Smrt Henryho Kissingera s konečnou platností uzavřela 20. století. Století, které bylo podobně rozporuplné, jako byl rozporuplný i sám Henry Kissinger: Nositel Nobelovy ceny míru, pro některé válečný zločinec.
Luboš Smrčka
Měli bychom s eurem nižší inflaci?
Podle informace Eurostatu poklesla inflace v říjnu v eurozóně na úroveň 2,9 procenta v meziročním vyjádření. Což je tedy o hodně lepší číslo, než v jaké jsme mohli doufat při stejném srovnání my (bylo to 9,5 procenta).
Luboš Smrčka
Konec Erdoganovy doktríny
Před několika týdny oslavila ekonomická věda (za tichého nezájmu médií) naprosté vítězství nad tezí, kterou by bylo možné v nadsázce nazvat Erdoganova doktrína. Ta zní (přesněji ta zněla): S inflací lze bojovat zlevňováním peněz.
Luboš Smrčka
Proč nerosteme? Protože proto!
Letošní růst ekonomiky je nerůst, řekl by prezident Klaus. On je to ve skutečnosti pokles – jakkoliv v pásmu, které by bylo lépe nazývat stagnací. Protože několik desetin je v tak agregovaném ukazateli, jako HDP, vlastně nula.
Luboš Smrčka
BRICS? Jako opravdu?
Summit BRICS v Johannesburgu vyvolal novou lavinu úvah o konci západní moci a nástupu nových zemí na světové kolbiště. Přesně to stejné poslouchám již 22 let od chvíle, kdy Jim O ́Neill z Goldman Sachs s tím názvem přišel.
Luboš Smrčka
Za nulové sociální dávky!
Většinu lidí to asi hodně překvapí, ale pokud by tato země škrtla najednou všechny platby občanům, které lze alespoň trochu označit za sociální dávky, schodek rozpočtu (aktuální) by se nesnížil ani o polovinu.
Luboš Smrčka
Kroupy nic nepopírají. Ani ledové
Nejsem klimatický alarmista. Pochybuji naopak, že za stav planety či tak zvané globální oteplování může lidská činnost. Ale letní závěje ledových krup nebudu používat jako podporu mých pochybností, protože závěje nic nedokazují.
Luboš Smrčka
Nic není zadarmo, i hotovost má náklady
Rád bych nadšené příznivce hotovosti upozornil, že nic není zadarmo. I hotovost má náklady. Možná nejsou tak vidět, jako náklady bezhotovostních plateb. Ale když něco není očividné, neznamená to neexistenci.
Luboš Smrčka
Mezi rozpočtovou Skyllou a Charybdou
Neříkám, že je úplně jedno, zda je v pololetí schodek státního rozpočtu 215 miliard nebo 271 miliard korun. Je to sakra rozdíl. Ale o budoucí české prosperitě bude rozhodovat něco jiného.
Luboš Smrčka
Nebojte se. Chtějte víc peněz
Nebojte se, řekněte si o přidání, pomůžete sobě i ekonomice. Vážně, je to tak. Výzkum společnosti PwC odhalil, že v disciplíně „chci za svoji práci více peněz“ jsou Češi nejhorší na světě. Tedy ze zkoumaných zemí.
Luboš Smrčka
O zemi žijící na dluh
Budu vám vyprávět pohádku o zemi, která si zvykla žít na dluh. Ta země se jmenuje Česká republika. V rámci úspor se rozhodla říkat si jenom Česko, má to méně písmenek. Ale jinak se v ní rozhazuje plnými hrstmi.
Luboš Smrčka
Vida, jak političky fungují
Francouzský Playboy si mne ruce. Státní tajemnice (což je ve Francii prakticky členka vlády) Marléne Schiappa vyprodala náklad 100 tisíc výtisků a zřejmě vyprodá i 60 tisíc kusů dotisku. A to jsou její fotky vskutku decentní.
Luboš Smrčka
Statistika jsou přesné součty nepřesných čísel
Statistika je samozřejmě důležitá. Ekonomové ostatně mají rádi statistiky, bez nich by byli v mnoha směrech v koncích. A proto také vědí lépe než kdo jiný, že statistika je skutečně jenom přesný součet nepřesných čísel.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 361
- Celková karma 21,50
- Průměrná čtenost 1391x