Jak nepadnout... Nebo alespoň jak zase vstát
Napsal jsem před pár dny o tom, že tentokrát se skutečně s velkou pravděpodobností blížíme do poněkud horších časů růstu, který nebude stát za řeč nebo i do stagnace. Za stagnaci bych považoval výsledky HDP někde kolem nuly – plus mínus půl procenta. V tom blogu (je ZDE) píši, že někdy ve druhé části příštího roku bychom měli počítat se zpomalením ekonomiky a s tím, že ze současného velmi seriózního růstu kolem 2,5 procenta přejde na takové pokašlávání kolem nuly či možná i do mírného snížení aktivity.
A že pokud „bouchne“ některé z nemalých rizik, která vidím kolem nás, může to být i horší (a politický vývoj v Itálii mluví sám za sebe).
Končil jsem tím, že bychom se měli na takovou situaci připravit. Už jsem se nerozepisoval jak, bylo by to moc dlouhé, ale když už jsem ty dotazy dostal…
Čili, co bychom měli udělat z těch věcí, které se projeví relativně rychle?
Za prvé reformovat daňový systém a přizpůsobit odpisování investic potřebám investorů, umožnit například rychlejší či pomalejší odepisování robotických pracovišť tak, aby to znamenalo optimální podmínky pro podniky, zkrátit odpisy budov a infrastrukturních staveb. Prostě podpořit co nejvíce investice. Mělo by to v první fázi poměrně výrazný negativní dopad na rozpočet, ale podpora ekonomické aktivity by se relativně rychle vrátila v příštích bonusech.
Za druhé urychlit digitalizaci státní správy, rozšířit podstatně možnosti ověřené elektronické komunikace, což je nejefektivnější cesta ke snížení administrativních a také transakčních nákladů.
Za třetí omezit celkové výdaje na dotační politiku (od evropských fondů až po podporu biopaliv) a prostředky přesměrovat k investičním výdajům infrastrukturního typu. Do čehož pro zjednodušení počítám i boj se suchem a kůrovcem – dvě velké a podceňované hrozby příští prosperity.
Za čtvrté podpořit v rámci zahraniční politiky investiční aktivitu zemí, se kterými dosud máme vztahy nevelké a nevyužíváme možnosti, jaké se nabízejí. Například se blíží podpis dohody o zamezení dvojího zdanění s Katarem, na co se dá říci jedině: Pozdě, ale konečně! Vzájemná dohoda o ochraně investic je jen ve stavu technických jednání: Zrychlit! Přitom Katar představuje obrovský investiční potenciál. Takových příležitostí je více.
Za páté snížit, třebas jen mírně, zdanění korporací. I s tím, že by byla (třeba jen dočasně), naopak dodatečně zdaněna výplata dividendy. Nejsme z politických důvodů schopni snížit celkové daňové zatížení práce (to je úkol na daleko delší dobu), přechodným řešením, než bude vytvořena nějaká koncepční reforma, může být snížení zdanění zisku.
Pak je zde skutečně velká řada věcí „strukturálních“, které by neměly okamžitý dopad na reálná čísla, ale vedly by k hlubším změnám.
První by mohla být na řadě revize celého regulatorního systému státu, začít by se mohlo dalším pokusem o stavební zákon, který nebude protistavební. Ale tady se nabízí nepřeberný balík dalších aktivit. Druhá: Nesporně racionální by byla diskuse o jednotné sazbě DPH. Třetí: Naše působení v EU by se mělo soustředit na podstatně tvrdší tlaky směrem k omezování obchodních bariér mezi EU a světem a k vytváření nových směrů volného obchodu. Čtvrtá: Třicet let mluvíme o prioritě školství, ale pořád nejsme schopni skutečně financovat systém na úrovni, jaká je obvyklá ve vyspělých zemích (a to se týká i jeslí a mateřských škol). Pátá: Víte, že i když jsme přijali asi dvacet energetických koncepcí, tak se žádnou pořádně neřídíme? Šestá: Místo prázdných diskusí o migraci se na půdě EU zaměřme na vytvoření bloku, který by racionálně oponoval některým eko-projektům, na které prostě nemáme peníze a v rozumné době mít nebudeme. Mám na mysli politiku typu snižování emisí versus nové stromy. Buďme pro snižování emisí, ne však za každou cenu. Pojďme raději upřednostnit levnější a efektivnější řešení CO2 a znečištění zalesňováním. Ostatně nám to pomůže i s tím suchem.
Náš problém je, že nemáme vizi rozvoje země. Ne plán ve smyslu státní komise, ale vizi, jak by tato země měla vypadat za dvě nebo tři desítky let. Zmítáme se od strachu z nezaměstnanosti k dovozu dalších desítek tisíc dělníků ze zahraničí a větší vliv má ten, kdo zrovna víc křičí. Ale nepotřebujeme – i s ohledem na problémy, které nutně jednou přijít musí – spíše vizi, že chceme vytvořit prostor pro vznik tolika a tolika tisíc robotických pracovišť s nahrazením tolika a tolika tisíc zaměstnanců? A k tomu vytvořit odpisové podmínky? Či také podle toho pracovat s minimální mzdou (když už ji máme)?
Až dorazí problémy (za rok, za dva, nebo dříve), vzniknou tlaky na okamžitá řešení za každou cenu. Je to špatně, ale vždycky to tak probíhá. Když už nic jiného, měli bychom tou dobou být schopni říci, které návrhy jsou nepřijatelné, protože se naprosto neshodují s vizí příští podoby země. A které naopak lze financovat, protože s takovou vizí souzní a směřují k jejímu naplnění.
Luboš Smrčka
U Pekingu se bojuje o Pensylvánii
Dost možná rozhodne Pensylvánie podzimní prezidentské volby ve Spojených státech. Na oltář volebních hlasů dělníků bude proto slavnostně položena i nová americko – čínská obchodní válka.
Luboš Smrčka
Zemřel demýtizátor racionality
Než se do toho se svým kolegou Amosem Tverskym pořádně pustili, ekonomie byla přesvědčena, že v podstatě bohatě vystačí s matematickým aparátem, sofistikovanými vzorci a důvěrou v lidskou racionalitu.
Luboš Smrčka
Jak se to má s tou naší hlubokou krizí
Obecně panuje přesvědčení, že procházíme ekonomickou krizí. Dokonce i mnozí studenti na VŠE o tom často hovoří. Na to musím říct jediné: Krize vypadá skutečně jinak. Nemáme dobré časy. Ano. Ale krizi?
Luboš Smrčka
Je (nebo bude) čínská ekonomika větší než americká?
Studenti mi na pražské VŠE občas kladou vcelku záludné dotazy. Často jsou inspirované denním tiskem nebo úvahami na internetu. Jedním z oblíbených je: Kdy čínská ekonomika překoná svou velikostí americkou?
Luboš Smrčka
Plíživá, nenápadná a soustavná euroizace
Sleduji diskuse o euru s jistým pobavením. Bavíme se (s mimořádnou vášní) o přijetí eura v zemi, kde přesně ten proces (přijímá eura) průběžně a dosti dynamicky probíhá bez ohledu na to, co si kdo myslí a k čemu se kdo upíná.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Omezí dávky i povolení. Litva a Polsko pomohou Kyjevu s vracením branců
Litva hodlá pomáhat ukrajinským úřadům s navracením ukrajinských mužů v branném věku. Ve čtvrtek to...
Spousta obětí střelby mohla být zachráněna, řekla matka Rakušanovi
Na jednání výboru pro bezpečnost Sněmovny kvůli snaze opozičního ANO zřídit vyšetřovací komisi k...
Digitální stavební řízení od července bude, slíbil Bartoš. Provoz přirovnal k D1
Ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš ve čtvrtek prohlásil, že digitální stavební řízení bude...
Deník Metro rozšiřuje regionální zpravodajství a zvyšuje náklad
Deník Metro z portfolia mediální skupiny MAFRA posiluje přítomnost v regionech a zároveň zvyšuje...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 362
- Celková karma 19,60
- Průměrná čtenost 1387x