Máte pravdu a KARMU zaslouženou.

Výstižně popisujete situaci, která se u nás stala standardem a nikoho to nepřekvapuje.

Já vidím počátek současné krátkozrakosti někde v roce 1990, když jsme s velkou slávou zrušili plánovité hospodářství což bylo správné), jenže jsme si neuvědomili, že plánovat se musí. Tenkrát se stalo slovo plán téměř urážkou a kdo se jen zmínil o takové činnosti, byl hned onálepkován jako komunista.

Jenže plánovat se MUSÍ Na každé úrovni, od rodiny až po stát. Rodina musí bilancovat své příjmy a vypořádat se s výdaji a to i v dlouhodobé perspektivě - tedy měla by. Stát musí nezbytně totéž. Jenže dlouhodobé směrování státu, jeho vize, téměř úplně chybí. Hádá se např. o těžební limity v konkrétní lokalitě, ale v žádné debatě či informaci pro občany toto není řešeno v souladu s dlouhodobou koncepcí. Existuje vůbec?

A podobné je to jak v hospodářství, tak i v politice.

Proto se i takový dokument, jakým je Ústava, neustále potýká se snahami jej ohnout, přizpůsobit a měnit podle aktuální potřeby.

A stejné je to kam se podíváte: sociální a důchodová oblast, zdravotnictví, občanské zajištění, ale i představa o ukotvení státu v širším společenství, zaměření státu na preferované oblasti činnosti, podpora např. středních vrstev o podnikání už vůbec nemluvě.  

Jan říkal Pan Jan Werich: "Státy jsou jako kyvadlo hodin. Ty velké se pomalu pohybují z jedné strany na druhou a ty malé totéž činí rychleji". A my lítáme ze strany na stranu jako na houpačce. Není divu, že se z toho mnohým motá hlava.

Mno, a Karel Schwarzenberg měl v prvním kole 1 204 000 hlasů, takže má vlastně taky větší právo mluvit do všeho víc než politické strany ne? mimochodem, kdo vytvářel ústavu, když ne politici? Proč by tedy tehdejší politici měli mít právo celou ústavu vytvořit, a ti dnešní neměli mít právo ji změnit?