Chybí v prvé řadě zákon, který by jasně definoval lichvu. Kdyby byl, pak by všechny smlouvy o půjčkách, které by byly označeny jako lichvářské, neměli ochranu zákona a byly nevymahatelné. Smlouvy takto uzavřené by byly absolutně neplatné a nemohly být předmětem exekuce. Mnoho lidí by díky větší opatrnosti věřitelů, kteří by si bonitu potenciálních klientů ověřovali pečlivěji, než dnes, na půjčku nedosáhli a to by bylo jen a jen dobře. Zadluženost i počet exekucí by se rapidně snížilo.

Dále jednání věřitele, díky kterému naroste jen první upomínkou marginální dluh například. z pokuty za nezaplacené jízdné o stovky procent, je zcela jistě jednání v rozporu z dobrými mravy a takové jednání by také nemělo mít ochranu zákona. Něco jiného je ignorování upomínky ze strany dlužníka. Pak je přísnost i následná exekuce na místě a takto vzniklý nárůst dluhu by promíjen neměl být.

Víte ono to má ale dvě strany pohledu: Zkusil jste v dnešní době vymoci po někom dluh?? Faktem je, že dlužníci se Vám jen smějí, náklady na advokáta jsou strašné a soudce mnohdy rozhoduje podle toho, jak se vyspal. A dlužníci většinou nejsou žádní andílci.

Je vidět, že je u nás dost finančně negramotných lidí. Jejich chybami se sami sebe zadlužovali, no a nyní musí splácet.

Ano, souhlasím s tím, že v České republice problémy s dlužníky přerostly rozměr, ve kterém je možné hovořit o normální situaci. Soudím, že hlavní příčinou toho bylo už před dlouhými lety rozhodnutí, aby z vymáhání dluhů se stala živnost. To vede k tomu, že dluhy vymáhá často exekutor z druhého konce republiky, čímž rostou náklady na exekuci a vymáhaná částka nakonec dosáhne třeba i desetinásobku dluhu. Exekuce by měly provádět státní instituce, jak je obvyklé i jinde ve světě.

Spousta dlužníků se tak ocitla v neřešitelné situaci. Vymáhanou částku nejsou schopni v žádném případě uhradit, tak prostě rezignují a mnohdy se uchylují i k nelegálním krokům, jakým je třeba práce na černo a podobně.

Nechci ani pomýšlet, komu tito lidé odevzdávají svůj hlas ve volbách, pokud jdou vůbec volit. Výsledky voleb v problémových regiónech svědčí o mnohém.

Vymáhání dluhu není živnost. Exekutor má přesně stanoveno, jakou výši odměny může požadovat od dlužníka. Když si někdo půjčuje peníze a ví, že je nebude moc splatit je to jeho problém. Pokud byl schopen splácet a třeba z rodinných důvodů nemůže není nic jednodušího než požádat a snížení splátek a splátkový kalendář a ne hrát mrtvého brouka a věřit, že to nějak dopadne. Pak televize ukazuje vyjící matku, s cigaretou v puse, jak je to nehumální, že jí exekutor zabavuje majetek a jeden vidí byt vybaven tím nejmodernějším.

Dříve se to řešilo jednoduše. Kŕesťané měli zakázáno živit se půjčováním peníze a židé, kteří směli, byli časem od zadlužených tak nenávidění, že se na ně udělal pogrom a bylo po dluzích. Když mezi dlužníky patřil i panovník a to bylo dost často, tak ani pořádkové síly nezasáhnuly.

peněz

Podstatná až drtivá většina dlužníků se do pasti chytila sama, nikdo je tam necpal. Těžko budou poctiví platiči daní chápat, proč by "jejich poctivé" peníze měly hradit dluhy těchto lidí. Vaší argumentaci neberu. Má samozřejmě svou logiku, je však nespravedlivá a už vůbec není výchovná.

No to právě není tak úplně pravda. Toto jsou naivní a věci zcela neznalá prohlášení člověka, který sice o věci neví naprosto nic, za to má jasný názor. Například u bagatelních dluhů vzniklých před rokem 2015 platí, že jistina činí obvykle méně než deset procent celkového objemu vymáhané částky, což je zcela absurdní a pitomé. Zbytek jsou "náklady vymáhání", které jsou zcela neadekvátní k původní sumě. Což se týká situace minimálně 350 tisíc insolvenčních řízení. A to je jen jeden z příkladů. Další jsou případy, kdy zjevně nemajetný dlužník má vyšší počet exekucí, například deset, přičemž většina z nich má jako podklad bankovní úvěr. To ovšem nyvozuje otázku po odpovědnosti věřitele, že? Neboť - pokud je dlužník odpovědný za svůj dluh, což nesporně je, pak by také mělo platit, že věřitel je odpovědný za své jednání a za to, kolik a komu půjčil, že?