Vcelku bych souhlasil, avšak mám výhrady k úvahám o smyslu existence platů pod hranicí chudoby. Tyto úvahy mají smysl pouze u toho, kdo má jen tento nízký příjem a nic jiného dalšího.

Pokud ovšem někdo má takový příjem pouze jako doplněk, pak s tím nemám problém. Existují zaměstnání, které moc dobře placené nejsou, ale zároveň dávají pracovníkům dost volnosti. Takové pozice jsou vhodné např. pro studenty, kteří mohou volných chvil využít k přípravě na zkoušky. Nevidím žádný dobrý důvod jim to zakazovat.

Minimální mzda je jen další ze způsobů, jakým vládnoucí kasta dokáže vyrazit ze společnosti nějaké koruny navíc pro své vlastní potřeby.

Vliv minimální mzdy na chudobu jen velmi malý. Částečně tomu tak je proto, že lidé žijící pod hranicí chudoby na navýšení minimální mzdy nevydělají, lépe řečeno se ho neúčastní, neboť jsou nezaměstnaní. A částečně také proto, že vyšší náklady na pracovní sílu zdražují výstup podniku, což ve finále znamená dražší zboží a služby také pro chudou část populace. Ta ovšem zdražování pocítí nejvíce. Hlavním důvodem "nefunkčnosti" institutu minimální mzdy v boji s chudobou je fakt, že pracovníci, kteří pracují za minimální mzdu, nejsou chudí anespadají pod hranici chudoby. V ČR minimální mzdu pobírají 2 % pracovní síly a navíc z této skupiny je téměř třetina 30 % studentů středních škol. Ti pod hranici chudoby ve většině případů nespadají, za minimální mzdu si totiž jen přivydělávají. Logicky jsou za jejich výživu odpovědní rodiče.

Rozumný článek

Když píšeme o hranici (prahu) chudoby, měli bychom samozřejmě říci, podle jakého klíče je stanovena. Ta, se kterou se nyní běžně operuje (neboť se "hodí"), je definice Eurostatu - 60 % mediánu.

Velmi respektovaná organizace OECD (respektovaná dávno před vznikem Eurostatu) má jinou definici - 50 % mediánu. Pokud tedy budeme vycházet z definice OECD (a proč ne, v jiných ukazatelích ji plně respektujeme), bude loňský práh chudoby jednotlivce 9 330 Kč.

Nechci polemizovat, který ukazatel je správný. Správné jsou totiž oba. Chci jen ukázat, že z praktického hlediska je práh chudoby hausnumerem. Prostě tato hodnota byla stanovena pouze pro statistické účely, z hlediska praktického nemá žádný význam. Lze s ním (politicky, populisticky) argumentovat, ale jsou to jen řeči.

Ostatně - proč ne 45 % mediánu, nebo 2/3 mediánu? (Odpovím si sám: protože statistikům bylo relativně jedno, jaké číslo stanoví. Jde o to, aby bylo fixní a mohlo být sledováno, zda se zvyšuje či snižuje množství lidí "kdesi dole". O vztah k reálné chudobě nejde.)

Z minimální mzdy zbohatne stát, protože se sníží rozdíl mezi přiznanou a vyplácenou mzdou a zvýší se výběr daně a platba pojistného. Protože se současně zvyšují důchody a průměrné příjmy, lze čekat vyšší inflaci a na reálné příjmy to časem nebude mít žádný vliv.

Původní význam pojmu minimální mzda za R.-U. byl zcela jiný: Byla to výše mzdy, která nebyla zdaňována. Tedy zaměstnanec třeba s 13 000 mzdou neplatil žádnou daň z příjmu.

Za R-U pane docente? Nejak tomu nerozum. 13 000 nemel za rok ani ten okresni hejtman.

Váš perex vnímám jako doklad toho, že žijeme ve virtuální, neskutečné společnosti. Doplním jen, že naše vztahy i naše zdravotní péče se stávají virtuální... A to se všemi negativními důsledky!

Konečně je jednou konstatováno, že nikdo nezkrachuje.

Buď je ta konkrétní práce potřeba, tak ať je řádně zaplacena, nebo potřeba není, tak přeci nebudu zaměstnávat.

Samozřejmě ať je rozdíl ve mzdách, ale ani ten nejšpičkovější chirurg nic neudělá bez uklizeného sálu. Opravdu je desetkrát a více hodnotnějším člověkem?

Jinak třeba prodejní cena nemovitosti se neodvíjí od mzdy posledního dělníka na stavbě, ale výlučně od schopnosti a ochoty kupce vysolit požadované many.

Díky za poslední větu. Stejně se hodnotí i cena práce - od ochoty zaměstnavatele vysolit požadované prachy.