K případu policisty v Praze a argumentaci státního zástupce, že řidič motocyklu neměl šanci na zátaras ze služebního vozidla zareagovat. Pokud by byl zátaras vytvořen způsobem, na který by řidič motocyklu mohl zareagovat, byl by tento zátaras neúčinný, protože by ho řidič motocyklu prostě objel využívajíc při tom větší pohyblivosti motocyklu proti automobilu.

Jakýkoliv donucovací prostředek je z principu používán k překonání odporu osoby, proti které je používán a která neuposlechne výzvy policie. Je tedy zřejmé, že je nutné použít v přiměřené míře sílu k překonání tohoto odporu. Potřebná míra použité síly je potom úměrná míře odporu osoby, proti níž je zakročováno a úměrně tomu rostou i možné následky použití donucovacího prostředku. To je skutečnost, která musí být zřejmá i těm, kteří zákon porušují a je proti nim zakročováno.

A co se týká toho případu na D1. Pokud se dobře pamatuji, zastavila policie dopravu v jednom jízdním pruhu, přičemž v místě zastavení dopravy instalovali v odstavném pruhu zastavovací pásy. V tomto případě se srazil ujíždějící mladík jedoucí odstavným pruhem s jiným řidičem, který nabyl přesvědčení, že on čekat nemusí a kolonu předjede právě tím samým odstavným pruhem. Pokud by se tento řidič zachoval podle zákona o provozu na pozemních komunikacích, nic by se nestalo. Ujíždějící automobil by přejel zastavovací pásy, postupně by přišel o vzduch v pneumatikách a bylo by po honičce.